"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Londýn v přepětí a to fyzickém :-)

8. května 2010 v 3:48 | Albert |  Výlety
Vážení a drazí!!!

(První části článku vznikají v březnu 2009, podotýkám)

Dne 19. - 22. 3. 09 jsem se s kamarádkami Věrkou a Markét vydala do Londýna. Zas až tak sami na blind jsme ale nejely - byly jsme součástí skupiny studentů angličtiny jedné pražské školy, kterou mimo jiné navštěvuje právě i Věrka, takže přes ní jsme se do Londýna tak trošku do této skupiny nasockly :-) i já s Markét. Jeli s námi jako dozorčí :-) i dva anglicky mluvící učitelé z této školy a program oficiálně byl, ovšem naše tříčlenná babská skupina se ho ani za mák naštěstí nedržela, takže celkově jsme z tohoto výletu byly nadšené (což se bohužel povětšinou nedá říct o ostatních účastnících zájezdu, kteří se podle předem ustaveného programu snažili řídit)...


Proč jsem ale zrovna tomuto článku dala takový netradiční název? No... ono je to tak... Přepětí fyzické se týká bohužel mě. Poslední dobou totiž nejsem zrovna dítě štěstěny co se týče zdravotní stránky (teď už je to ale pší - květen 2010). Během tří měsíců jsem totiž stihla prodělat 4 zdravotní obtíže - z toho 3 nemoci a 1 zranění... No děj nebo neděj se vůle boží, 13. 3. pěkně v pátek jsem takhle večer běžela na autobus do hospody (kam jinam se dá tak vehementně s nadšením běžet, že ), venku nádherně mokro a já solidně nabranou rychlost pádím si to takhle z kopce na zastávku... Když náhle... šup, noha podklouzla a podlomila se a já v té rychlosti krásně letěla vzduchem s dopadem na všechny čtyři. V hlavě mi jen zaznělo... to snad není možný, tohle snad musí být osud. Bylo mi už ve vzduchu jasné, že to s podlomenou nohou nedopadne dobře - a nedopadlo. Kotníček mi hnedle vzápětí natekl jak baňka, já se ale nevzdávala - do té hospody jsem pořád chtěla jít. Tak jsem si doma stáhla nateklou nohu a dala na ní obvaz a znovu jsem se tentokráte už kulhavým krokem vydala na zastávku. Na zastávku jsem došla a následně dojela do cílové stanice. ;-) Hospoda proběhla v poklidu, ale protože mě noha fakt docela bolela, snažila jsem se nasbírat rady u přátel a kamarádů, kde se jen dalo. Z každého nevypadlo nic jiného než jen, že bych si asi měla fakt dojít k doktorovi at u nohu si nechat zrengenovat... Inu, o víkendu jsem tak následně opravdu raději udělala... Výsledek byl nemilý - dostala jsem sádru původně na 3 týdny. Já ale doktorovi tvrdím: "Za 5 dní jedu do Londýna... co s tím uděláme?" A on na mě zoufal pohlédl a pravil: "Dobře tedy - přijďtě za 5 dní ve středu a uvidíme, jak bude noha vypadat - buď Vám sádru sundám nebo ne. S nohou hlavně nikde nechoďte, držte ji co nejvíc možná nahoře - zvednutou a snad v tu středu bude vypadat dobře." No jsem to asi fakt dílo... Na nohu jsem občas musela chodit, protože se prostě při jistých úkonech nedalo jinak. Sádra mi dokonce během těch pár dní praskla (nevím, jestli bych se tím tady teda měla chlubit :-) ), ale když jsem přišla na kontrolu, lékař mi řekl: "No, to bych ani nečekal, jak ta noha vypadá dobře - je vidět, že jste dodržovala to, co jsem Vám řekl... Mno... nedodržovala no... co Vám budu povídat... prostě jsem na ní chodila no... Ale tak důležité bylo, že noha vypadala dobře a že mi tu sádru fakt sundal. A já mohla směle do Londýna ;-)

V Londýně, jak už jsem psala výše, jsme si to s Věrkou a Markét pěkně užily po svém... Holky na mě braly ohledy - dostala jsem i přezdívku - hrabě de Peirac (či jak se to píše :-) ). Stihly jsme díky Markét úplně všechno - ona tu totiž byla několik roků předtím, takže věděla, co je důležité vidět. ;-)

Fotky kdyžtak viz. klasicky na: dasaalbert.rajce.idnes.cz ze dne 19. - 22. 3. 09 - Londýn.
A toť asi k Londýnu prozatím vše. ;-) Mějte se krásně a zase příště na počtenou ;-)

Albert
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama