"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Úžasných pět dní v kraji jménem Valašsko

11. května 2009 v 15:52 | Albert |  Výlety

Vážení čtenáři!

Právě jsem dorazila z kraje, kde mladým děvčatům a ženám se říká cérky a chlapcům a mladým mužům ogaři, kde se vaří kyselica a pálí trnkovica, tančí na cimbál, kde je každý ke každému vřelý, kde jste pohlcen přírodou a zároveň jste její součástí... kde zkrátka žijete s pocitem, že všechno, co je kolem vás a všechno, co děláte vy, má smysl, že bez přiložení vaší ruky k dílu by to nešlo a zároveň když ruku k dílu přiložit nemůžete, ostatní to za vás v pohodě zmáknou - v pohodě vás podrží s úsměvem na rtech a dobrou náladou, v pohodě vás přijmou mezi sebe...


Tak na mě působilo po celých 5 dní Valašsko a přiznám se, že když píšu tenhle článek již s uvědomnělým pocitem, že jsem vlastně dorazila domů, opakuji domů, tedy do místa, kam by se člověk měl vždycky rád vracet, vhání mi to slzy do očí. Prostě a jednoduše... stýská se mi po celé té náladě, která v tomto kraji panuje - stýská se mi po všem, co jsem tady viděla, zažila a poznala - a to moc! Připadá mi, že to bylo strašně moc krátké. Snad ještě nikdy jsem necítila tak silný pocit chtění zůstat někde déle. Tady bych ale byla bývala zůstala alespoň tak o týden déle, ani bych nemrkla...

A jak jsem se vlastně já severočeška dostala na Valašsko - přesněji do Valašských Klobouků a okolí? Tož, náš učitel z anglického kurzu ztadyma pochází , respektive pochází z vesničky nedaleko Uherského Hradiště a kraj Bílých Karpat dobře zná. Dokonce osobně zná i lidi z kosenky, přičemž tak se jmenovalo i místo, kde jsme byli ubytovaní. Hnedle první den po příjezdu jsme se šli s panem Janíkem ze svazu ochránců přírody "nadýchat čerstvého vzduchu" u čehož jsme se dozvídali i plno zajímavých informací o místní fauně a flóře - měli jsme dokonce možnost nafotit si i první orchideje, které na bělokarpatských loukách rostou. Další den jsme šli s panem Janíkem na "brigádu" - šli jsme do lesa označovat dřevěným kůlem mladé jedličky (jedle je typický strom pro tento kraj a její zastoupení v ČR je pouze asi jen 1%), kterým jsme vzápětí udělali i ochranu z pletiva - účelem bylo ochránit je před místní zvířenou, která mladé jedličky tak ráda okusuje. Pak jsme rozjímali v přírodě a navečer jsme vyrazili do lázeňského města Luhačovice, odkud mimo jiné pochází velmi proslulá minerální voda jménem Vincentka. Večer jsme pak navštívili restauraci Pod Leštím, kde jsme měli možnost slyšet cimbálovou hudbu naživo - ohromný to byl zážitek! Další den jsme vyrazili na menší pěší túru skrz Vizovické kopce, památník Ploština (věnovaný partizánům z 2. světové války) a skrz Vařákovy paseky jsme došli až do hospůdky pod Čertovými skalami. Oběd jsme ten den vyřešili rozděláním ohně a opékáním buřtů na Vařákových pasekách. Předodjezdový den jsme vyrazili dokonce až na slovenskou stranu! Šli jsme Vršateckým Podhradiem a vylezli jsme horu, z které byl překrásný výhled - však fotky to dosvědčí.

No a dnes (odjezdový den) už jsem tu a píšu sem... Totiž první, co mě hned po příjezdu napadlo, bylo, napsat sem o tom článek, neboť prostě v tomhle případě si myslím, že není na co čekat - čím dřív se s vámi o zážitky podělím, tím lépe. Mám hromadu fotek, které samozřejmě přidám ke svým albům na rajčeti - já doufám, že snad co nejdříve. Musím ale všechny fotky nejprve probrat, protřídit, atd.

A na závěr ještě pár zajímavých věcí, které bych nerada opomenula. Celkově jsme za těch 5 dní nachodili něco kolem 50 km, vodu jsme pili z místních studánek - tady vůbec nikoho nenapadlo bát se, že by voda ve studánkách třeba nebyla pitná... Spali jsme málo, čerstvého vzduchu jsme ale nasávali hodně, viděli jsme rozličnou faunu i flóru (medvěda na Slovensku se nám ale nepodařilo bohužel spatřit ), odpočívali jsme na trávě, na skalách - prostě jsme byli součástí přírody, ve které jsme byl každý z nás velmi niterná jednotka, která tam ale měla své nepostradatelné místo. Člověk se tady prostě dostane do takového klidu, že se ani náhodou nechce vrátit zpátky... do města... Prostě... nedá se to popsat, musí se to zažít. Pokud bych jen trošku mohla, jentak v téhle přírodě bez absolutně žádné civilizace bych klidně strávila i několik dní.

Lidi, žijte s přírodou a ne proti Ní - však i vy jste Její součástí, nikoliv Ona je součástí vaší! Mějte Ji rádi, tak jak Ona má ráda vás!

Albert
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama