"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Via ferrata a večerní bowling

15. srpna 2008 v 2:18 | Albert |  Sport

I když spíš jen ta Via ferrata...

Vážení čtenáři,
konečně sem přidávám pro mě hodně dlouho očekávaný článek, který pojednává o událostech, jenž se konaly zhruba před měsícem... A když zrovna v tuto chvíli dle hesla české televize "Žijeme olympiádou", je tento článek tedy zvlášť pro tuto dobu rozhodně příhodný.
Pátek 11. 7. 2008 byl pro mě takovým jistým sportovním dnem, protože jsem ho opravdu v podstatě celý prosportovala - od rána až do pozdnějších hodin večerních...
Už asi týden předem mě má kamarádka Terka naháněla po emailu, že mi chce dát dodatečně dárek k narozeninám (ty jsem měla už v květnu), ale že k tomu dárku je potřeba, abych si udělala tak půlden volno. Já se v podstatě nebránila a obratem jsem jí odpověděla, že si půlden volna v pohodě udělám - stačí se domluvit. Byla jsem nedočkavá a zvědavá, co ta Terka na mě zas vymyslela. (Terka je totiž takový trošku sportovní maniak - kolo, běh; holduje ale taky extrémnějším sportům - horolezectví, lítání s padákem,...).
(Doufám, že mě za to Terka nezbije, ale za to, že mě holky držely tak dlouho v nejistotě a vážně nic po celou dobu ani náznakem nenaznačily (dovysvětlení v textu níže) - tady to maj na oplátku; totiž mé zveřejnění sem považuji tak trošku za satisfakci...).
Mailem mi od Terky tehdy přišlo přesně toto:

Ahoj Dášo,
tak to vypadá, že nám počasí bude přát a v pátek můžeme vyrazit vyzvednout dárek. Je nutné se na to připravit, takže píši instrukce. Počítej s tím, že budeš mimo domov cca 6 hodin. Odjezd plánován mezi 11-12 hod - pošlu upřesňující sms.

Výbava:

batoh
pití a malá sváča
občanka a kartička pojištění
sedák bez ničeho

Oblečení:
triko
mikinu - kdyby byla zima
3/4 kalhoty - neměla by být zima na dlouhé
ponožky
pohodlné boty, ale pevné
pršet by nemělo, takže bundu si brát nemusíš

Zatím se měj - uvidíme se v pátek ................... :-)))))))))))))))))))))))))))))))

No asi takhle. Tak tohle ve mně teda vzbudilo už vážně docela dost velkou zvědavost - sedák bez ničeho? Co? :-! Jdeme lízt navostro nebo co?! Snažila jsem se na to přijít, ale po nějaké době jsem byla nucená rezignovat a tedy počkat.
Nakonec jsme vyjely (ještě s námi jela její maminka) tuším kolem 8. hodiny ráno, protože na odpoledne prý hlásili, že bude pršet. Celou cestu v autě jsem pozorovala trasu, kam asi tak jedeme - furt mě nic nenapadalo. Samozřejmě jsem se snažila všemožně kamuflovat a vyptávat se tak, abych získala aspoň nějakou nápovědu - nic. Už jsem si z toho dělala i srandu, skoro všude kolem nás byl v jednu chvíli les nebo louky, tak jsem jim říkala, že mě chtěj určitě někde nechat navlíct do sedáku, aby mě pak přivázaly na strom a odjely. Další varianta byla, že se samotným sedákem si půjdeme sednout do posedu a začneme snad střílet jeleny nebo co...
No. Auto zastavilo, my vystoupily a šly jsme ještě po cestě lesem, přičemž jsme míjely německou hranici - zajímavé. Trasa autem Děčín - Nový Bor - Cvikov - pár kotěhůlek - a Německo. Aha, jsme v Lužických horách na německé straně... a náhle přede mnou cedule: Nonnensteig (česky Jeptiška). Přistoupila ke mně Terka. Tak, to je tvoje první ferrata, tady máš vybavení - tak a tak si to navleč, jistíš se dvěma karabinama... a nezapomeň na helmu, udržuj odstupy.
Počkaly jsme, až skupina před námi začne a pak jsme vyrazily my. Pro mě a Terky maminku to byla premiéra, ovšem s tím rozdílem, že Terky maminka byla už dávno před výjezedem se vším obeznámená. No ale po pravdě, když jsem se podívala nahoru, dosti mě to nadchlo. Skála se mi líbila a vidina mé první ferraty taky, ten den jsem necítila vůbec žádný strach, připadala jsem si v dobré kondici (a to je div, protože ještě cestou autem se mi náhle udělalo tak špatně, že jsme skorem jely zpátky). O ferratách jsem od Terky slyšela tak rok, dva zpátky, že byly kdesi v tramtárii na vápencích (snad ve Francii, ale jistě to nevím), že je to něco jako lezení pro každého s jištěním, žebříky, nejrůznějšími nápaditými přemostími a že jde hlavně o zážitek a o krajinu. Paráda, nadchlo mě to. No jo, jenže, jak já se jentak dostanu do tramtárie na ferratu? Tak jsem to dávno vypustila... Zpětně jsem se potom dozvěděla, že toto je zatím nejbližší via ferrata od našeho domova, kterou Terka objevila (kdybyste věděli o nějaké další, kam se dá z domova dojet, šup sem s ní :-)).
Když jsme celou trasu Jeptišky zdolaly (minimálně za 2 hodiny, i když kdo ví, nahoře čas utíká nekontrolovatelně, navíc jsme nikterak nespěchaly - bylo krásné počasí, pohodička, klidné foceníčko a parádní ochutnávka krajiny zezhora), byla jsem úplně vyčerpaná, ale spokojená...
Večer mě ještě čekal turnaj v bowlingu s naší dívčí skupinou. V první hře jsem obsadila přední příčku, v druhé už jsem ale opravdu docházela a obsadila jsem jednu z posledních příček... Druhý den ráno jsem měla chuť vyskočit z těla, jak jsem se bolestí nepoznávala... Znáte to. Prostě jsem se tak nějak necítila úplně fit :-D.
Pokud máte zájem o fota, tak jak z Jeptišky, tak z bowlingu, je na blogu naleznete kliknutím v sekci Oblíbené stránky na položku Foto - dasaalbert nebo přímo na stránce http://dasaalbert.rajce.idnes.cz/.
A na úplný závěr bych sem chtěla napsat krátké uvedení o via ferratě, které jsem získala z novin InfoHudy 2008/9 (pro víc informací a ke stažení těchto i jiných novin a katalogů klikněte v Oblíbených stránkách na blogu na TRAFIKU).
Doslovná citace z InfoHudy 2008/9:
"Zlézání tzv. zajištěných cest (via ferrata, klettersteig) zažívá v posledních letech masivní nárůst zájmu. Jako nikdy předtím. Není divu, vždyť via ferrata přináší různorodé zážitky. Jde o fyzicky náročný pohyb v krásných horách, přičemž jde o aktivitu, kterou zvládne skoro každý. K tomu minimální náročnost na vybavení, jehož základní ovládání není složité, a v poslední řadě velké dobrodružství s relativně malým rizikem..."
Já jen dodávám, že s výše zmíněným musím souhlasit ve všech bodech. Ale: ferraty jsou protkány ocelovými lany, ke kterým jste pomocí dvou jistících karabin, zajištěni - tzn., že se zde vyskytuje opravdu velká hrozba při zdolávání ferraty v dešti a nedejbože, když jsou bouřky. Leze se totiž v podstatě po ideálním hromosvodu, což jistě není představa příjemná.
Tak a to je pro dnešek vše, zase příště... na viděnou ;-). Albert
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama