"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

První zkušenosti s tvořením vlastního odborného textu...

5. července 2008 v 19:50 | Albert |  Můj život
Zdravím Vás, čtenáři!;-)
Konečně sem zas můžu po dlouhé době přidat nějaký ten příspěvek. Od prvního července mi totiž začaly zhruba měsíc trvající prázdniny... :-) Do té doby jsem veškerý čas trávila nad zvládnutím posledních předmětů mého studia, nad přijímačkama na magisterské studium a nad svou bakalářskou prací...

Ano, ano, termín odevzdání bakalářské práce, jak jsem již psala dříve, jsem původně měla stanoven na 31. 3. 08; vzhledem k tomu, že jsem ale po Slovinsku a následných zkouškách, které jsem musela v zimním semestru ještě úspěšně spáchat na své domácí univerzitě v Pardubicích, byla jaksi opravdu vyšťavená, navíc jsem měla opravdu nedostatek času (zkoušky a všechny ty titěrné úkoly, které se v Čechách postupně nabalily, jsem dokončila až na konci února... uf, byla to opravdu šíleně náročná jízda... zvlášť když mi hnedle po tomto začal maraton bakalářské práce, který měl skončit na konci března... někdy si říkám, že jsem fakt nereálně uvažující, ale světe div se, já fakt v tom březnu věřila, že to stihnu ).
No prostě jsem si odevzdání celé práce původně nuceně posunula na 30. 6. 08 s tím, že jsem byla docela vyřízená, když mi od mojí vedoucí práce během velikonočních prázdnin přišel mail s předběžným hodnocením mé celé práce, který mě v podstatě diskvalifikoval z šance, že se ke státnicím dostanu už v prvním termínu - tedy v květnu. Stručně řečeno... kdo to zná, tak abyste mohli jít ke státnicím, nejprve musíte napsat absolventskou (bakalářskou, diplomovou, disertační, atd.) práci, kterou následně právě u státnic obhajujete... Z toho vyplývá, že moje práce ve stavu v jakém byla k březnu 2008, prostě byla (přiznejme si) sotva obhajitelná, takže jsem se rozhodla, že fakt nemá cenu riskovat státnicový pokus.
Nutno podotknout, že postupem času, jsem tuto "negativní" událost začala vnímat docela naopak. Když jsem se totiž asi tak po měsíci pauzy začala prací znovu zabývat, náhle jsem pochopila a konečně uviděla to, co asi nejvíce na práci vadilo. Do té doby jsem nechápala a nevěřila tomu, jak moc dokáže pomoct tzv. časový "odhled" od toho, čemu se věnujete téměř 24 hodin denně (ano skutečně, protože i když spíte, tak se tomu věnujete, když jíte, tak nad tím přemýšlíte atd.), a tak prostě přestáváte své chyby, které byste jinak vnímali, vidět. A budete se prát za to, že to tak není, že tam chyby nejsou; bohužel ale jsou. (A vězte... nejzajímavější je potom to, když si to člověk po nějakém čase opravdu sám přizná a uvědomí a dospěje k tomu, že je fakt dobře, že si to posunul). Jedno ale musím přiznat... V předběžném "velikonočním" hodnocení od mé vedoucí jsou kritické body, s kterými ani dnes nemohu souhlasit... :-)
No takže abychom se dostali k jádru věci... 30. 6. se mi práce konečně podařila i se všemi původně neočekávanými formálními záležitostmi odevzdat. Jestli toto odevzdání bylo konečně rozumné, se ukáže až v září, kdy se pokusím v rámci státnic práci obhájit (od srpna se budu muset začít pravděpodobně na tyto státní zkoušky učit :-(, což tedy vysvětluje v mém pojetí i ony na začátku tohoto článku zmiňované "zhruba měsíc trvající prázdniny"). (Doufejme, že se neobjeví další "komplikace", které by snad mohly znemožnit to, abych se zářijových státnic zúčastnila).
Jinak co se týče bakalářky ve smyslu rozsáhlejší práce, která má být dohromady jedním logickým celkem, k něčemu směřovat a něco vyřešit, musím přiznat, že jsem tu práci organizačně velmi těžko zvládala a domýšlela; stále se mi vynořovaly nové a nové věci, které mi mé plány podstatně nabourávaly, a které jsem musela k celku nastudovat a pochopit - v tom je ta práce opravdu zákeřná. Prostě nelze odhadnout, co všechno bude ve výsledku pro tu práci potřeba udělat, aby práce měla jakžtakž kvalitu. Abych ale měla sama před sebou čistý štít - vše, co mě napadlo, že musím pro práci udělat, jsem udělala, takže se mi délka práce na bakalářce absolutně odklonila od mých časových předpokladů (trvala mi daleko dýl, než jsem myslela). Jestli v životě budu psát ještě nějakou absolventskou či jinou rozsáhlejší práci, pevně věřím, že už budu lépe vědět, jak na ni.
A na úplný závěr tohoto článku se trošku odkloním od tématu... Měsíc červenec si hodlám opravdu užít tak, jak se mi bude chtít a jak se budu cítit. Potřebuju si hodně odpočinout a nabrat síly na ty závěrečky. A zrovna na zítra se hodně těším... s kamarádkami plánujeme výlet do Hřenska na lodičky, na Pravčickou bránu, na Meznou louku... Kdo ví, třeba se tu objeví o tomto výletu zajímavý článeček...
Mějte se všichni parádně a jak je to jen možné, užívejte léta.
Váš Albert ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert | 5. července 2008 v 20:29 | Reagovat

Ještě dodám... Chtěla bych poděkovat všem, kdo měl trpělivost odpovídat mi na mé dotazy co a jak se v té bakalářce má a nemá, kdo byl ochotný mi pomoci při formátování textu a následnému převádění z jednoho formátu textu do jiného formátu textu... Konkrétně jmenovat raději nebudu, neboť bych mohla na někoho zapomenout a to bych vážně nerada.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama