"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Hřensko 2008

13. července 2008 v 1:51 | Albert |  Výlety
Takže... jak jsem slíbila - článeček o výletu, který se konal v neděli na státní svátek 6. 7. 2008.
S celým výletem přišla kamarádka Hanka, která ho také zorganizovala. Alespoň za mě jí tedy patří velký dík, neboť výlet se nejen skvěle vydařil co do počasí, ale vše jsme stihly tak, jak bylo původně zamýšleno.
Tak teď to pro pořádek vezmeme všechno hezky od začátku...
(Fota jsou od sixi: 1. foto - Pravčická brána; 2. foto - Společné foto výletníků :-) )

V 10:05 téměř celá naše neohrožená dívčí skupina (do budoucna bych se asi měla pokusit vymyslet pro tuto skupinu nějaký poznávací název a navrhnout ho ostatním členkám skupiny) v počtu 7 seřadila na autobusovém nádraží naší domovské stanice v Děčíně. Prvním cílem bylo dojet do zastávky Hřensko, Pravčická brána. Odtud jsme si následně asi 2 km vyšláply přímo k samotnému skalnímu útvaru, kde se vybíral vstup (děti a studenti 25 Kč; dospělí ale už 75 Kč... opravdu trošku rozdíl... ještě, že můžeme stále využívat toho, že máme status studenta). Po důkladném zdokumentování Pravčické brány jsme se vydaly 6 km směrem na Mezní louku, kde jsme se v jednom hostinci občerstvily a následně jsme pokračovaly 2,5 km na Meznou; odtud pak posledními 2 km k soutěskám, kde jsme nasedly na lodičku... U lodiček platila stejná cenová taxa jako u Pravčické brány, takže jsme jely za 25 Kč. Muž, který řídil loďku a zároveň dělal lidem v loďce průvodce, měl opravdu zvláštní smysl pro humor - byl ale vážně zábavný. Popisoval v češtině a němčině zvesela skalní útvary, které jsme říčkou jménem Kamenice, zvolna míjeli. Všichni v loďce jsme absolvovali tzv. Edmundovu (Tichou) soutěsku, která nás dovezla zase zpátky do Hřenska (udělaly jsme tedy určitý okruh); jezdí se ale ještě tzv. Divoká soutěska, tu ale budeme absolvovat (doufejme) zase až někdy jindy, protože by nám ten samý den už časově nevyšla (vede totiž přesně opačným směrem než Tichá soutěska). Ve Hřensku se konalo ještě 1 malé občerstvení v místní hospůdce a pak jsme šly již na autobus, který nás vzápětí odvezl domů. Celý výlet skončil kolem 18., 19. hod. (už si přesně nepamatuji) tím, že jsme se všechny rozešly na autobusovém nádraží v Děčíně a pádily do svých domovů.
V noci a druhý den mě pěkně bolely nohy, což bych fakt nečekala po "jen" 12,5 km cesty. Když ale vezmu v úvahu skutečnost, kolik jsem toho za poslední dobu nasportovala, není se čemu divit. Celkově mě překvapilo, že i když je Hřensko turistická oblast, zdálo se mi, že tu není draho (teda aspoň, co se jídla týče). Hřensko se považuje za vstupní bránu do Národního parku České Švýcarsko, je na hranici s Německem (na něměcké straně se jedná o městečko jménem Schmilka). Co je pro Hřensko typické jsou při příjezdu tzv."stánkaři" (já mám s Hřenskem od dětství spojenou asociaci s prodejem trpaslíků... více o tom snad ani nelze - kdo nechápe, nechť se tam jede podívat, pak určitě hned pochopí, co tím myslím... :-) ). Ne vážně. Navštívit Hřensko je rozhodně dobrý námět na výlet (už jen z té přírody vyskytující se všude kolem budete uchváceni a celkově budete určitě spokojeni).
Na závěr pošlu už jen pár odkazů pro ty, koho Hřensko zaujalo...
... A když si do jakéhokoliv vyhledávače zadáte heslo Hřensko či jiné podobné heslo, určitě najdete ještě plno dalšího zajímavého o Hřensku, Českém Švýcarsku, Pravčické bráně, atd.
Mějte se!
P. S. Tento způsob léta zdá se mi, je opravdu nyní poněkud nešťastný...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama