"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Festival Jeden svět

7. dubna 2008 v 23:40 | Albert |  Moje domovina
... aneb umlčme tu písničku.
Toto je slogan letošního festivalu dokumentárních filmů o lidských právech. Rok 2008 je zároveň rokem jubilejním, neboť právě letos tento festival slaví 10 let. V roce 2008 festival proběhne (nebo už proběhl) ve 29 českých městech a pod záštitou Karla Schwarzenberga se koná (nebo se už konal) v 11 světových metropolích (na prvním místě uvedu mou známou Ljubljanu, dále např. New York, Paříž, Washington, D. C., Vídeň, Brusel, Londýn atd.) za pomoci sesterských festivalů, jenž se konají např. v Gruzii, Kosovu, Srbsku atd. Pro Děčíňáky a bližší okolí je možná zajímavá informace, že festival se každoročně koná v Ústí nad Labem. Pro tento rok je s Ústím nad Labem ale už bohužel amen, protože festival zde probíhal ve dnech 10. - 15. 3. 08.

S tímto festivalem jsem se poprvé seznámila v loňském roce, kdy jsem měla možnost v pardubickém Divadle 29 shlédnout pár snímků. Velice mě tento nápad zaujal, takže jsem Divadlo 29 mileráda navštívila i letos, kdy jsem viděla snímky 3 a to 200 000 přízraků, Ve stínu proroka a Dámy v bílém.
Dokument 200 000 přízraků byla historie Hirošimy pojata formou fotografické koláže, kdy tento snímek byl součástí zahájení festivalu. Hned poté následoval snímek Ve stínu proroka, jenž se týkal diktátorské situace v Turkmenistánu, tedy v zemi, která má poměrně dost bohatá naleziště strategických surovin - ropy a zemního plynu, jinak tam lidé ale žijí v neskonalé bídě... Na druhou stranu jediné, co tam donedávna vzkvétalo, bylo absurdní propagandistické dílo turkmenského diktátora Saparmurata Niyazova Turkmenbašiho (Turkmenbaši v překladu znamená něco jako nadpozemský vůdce všech Turkmenů) - jeho pseudovševědoucí kniha Ruhnama. V tomto dokumentu je dobře vidět, jak politika a byznys vládne světem na úkor všech ostatních hodnot ve společnosti. Jaká obchodní společnost přeloží Ruhnamu do jazyka té dané země, získá přízeň Turkmenbašiho a může obchodovat s Turkmenistánem. Jako první s touto strategií překladu začala, tuším, turecká velmi bohatá firma... vzápětí jí následovala společnost francouzská a pak už to šlo jako pomásle. Ano... ani Česká republika nebyla výjimkou, stejně jako USA. Kniha je plná historických nepřesností, které si vymyslel sám autor, aby potvrdil svůj "božský" původ a předurčení k vedení Turkmenů, následně celého lidstva. V Turkmenistánu se tato kniha při modlitbách dokonce stavěla na roveň s koránem a děti ve školách se musely učit nazpamět určité pasáže. Knize byl postaven i pomník. Všude na ulicích probíhalo oslavování vůdce prostřednictvím pomníků a vyobrazení, které nechyběly snad na jediném bloku. Účelem celého snímku bylo zjistit proč společnosti jako Chrysler atd. tímto způsobem v podstatě podporují tuto šílenou diktaturu. Šlo hlavně o vyjádření těch konkrétních společností, jenž přeložily Ruhnamu, protože proč to ve skutečnosti ty společnosti dělaly, si asi každý z nás umí nějak zodpovědět sám. Za celý snímek se k tomu, proč to ta konkrétní firma přeložila do své mateřské země, vyjádřila upřímně jen jedna z nich, která zároveň přiznala, že udělala chybu a navedla ostatní firmy, aby se co nejdříve za toto také omluvily. (Česká firma na tuto událost prohlásila, že byznys je byznys, o nic jiného tím překladem nešlo). V roce 2006 Turkmenbaši zemřel, naneštěstí však k moci nastoupil člověk, který vzhledem vypadá skoro stejně jako právě onen Turkmenbaši. Dokument končí tím, jak se do škol postupně zavádí místo Ruhnamy životopis nového vůdce.
Po tomto dokumentu následovala diskuse s představitelem protirežimního smýšlení, který nyní žije v Rakousku. Přísedící se ho potom mohli na cokoli o tomto tématu ptát. Tento člověk v dokumentu také vystupoval.
Ostatně téměř po každém dokumentu (alespoň v Pardubicích) následovala diskuse hlavně ve večerních promítáních (od 17:30 a 20:00 nebo v podobných časech). Za vstupenku se platilo 50 Kč za každý dokument, popř. jsme si mohli pořídit permice za 250 Kč. Festival v Pardubicích probíhal od pondělí 31. 3. do soboty 5. 4.
Dokument Ve stínu proroka mě velice nadchl, vřele ho doporučuji ke shlédnutí. O dokumentu Dámy v bílém bych řekla jen tolik, že se jedná o organizaci matek, manželek a sester, "které se společně pokoušejí dosáhnout propuštění pětasedmdesáti politických vězňů zatčených při tvrdém zákroku na Kubě na jaře roku 2003" (citace z letáku - z programu). Celkově se za těchto 6 dní promítlo kolem 28 dokumentů.
Další dokumenty, které podle vyprávění stály za shlédnutí, byly (a jsou) např. Kongo: hluboké ticho, Plavba po Jang c' - ťiang, DMZ atd.
Pro toho, pro koho je informace o tomto festivalu novinkou, pro tento blog dobře; kdo o tomto festivalu i bez blogu již ví, ještě lépe a to v celkovém slova smyslu.

Zde jsou užitečné odkazy:

Příští ročník si určitě nenechte ujít. ;-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama