"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Manželské spory a žárlivost

6. března 2008 v 23:50 | Albert |  Krize rodiny v České republice
Jedná se o 2 části opět z mé jedné práce (cílem ale opravdu není propagace, jak se už asi může zdát, spíš mi to přijde zajímavé, tak proč se nepodělit; třeba se to bude zdát zajímavé i Vám). Tyto části i celou práci jsem vytvářela zhruba před 2 lety do školy. Právě jsem si to po těch 2 letech znovu přečetla a docela jsem se divila, co jsem to tam psala :-). Na druhou stranu je to ale zase docela čtivé, i když to opravdu se sociologií mnoho společného nemá, ale tak co bych asi na 1. ročník studia chtěla, že. :-)
Přeji příjemné čtení!

Manželské spory

Mezi opravdu běžné manželské spory, které se mohou vyvinout až v problémy, řadíme vynucování si pravidelného vynášení koše, přílišné mluvení nebo naopak mlčení, to, že na gauči stále leží kupka nevyžehleného prádla, nebo neustlaná postel každé ráno. Problém je také v žárlivosti, když například jeden z manželů zůstává déle v práci "podezřele" často atd. Problémem je i vzájemná netolerance odlišného názoru mezi partnery. Většinou toto hůře snášejí muži, rozruší je, když s nimi manželka nesouhlasí.
Partneři na druhou stranu dokáží tiše trpět, což se samozřejmě nějakým způsobem projevuje v manželské a rodinné atmosféře.
Co je hlavním zdrojem problémů v manželském vztahu nelze jednoznačně určit. Existuje mnoho názorů a jedním, ke kterému se přikláním částečně i já, je, že hlavní příčina manželských problémů tkví ve vzájemné propletenosti manželů. A to tak, že partneři přestanou odlišovat, co je problém manžela a co je problém manželky. "Když zneklidní jeden, přeskočí špatná nálada jako infekce na druhého. Jeden vyžaduje, aby druhý bral jeho starosti za své a podobně."[1]

Žárlivost

Je to obraná reakce na ohrožení vztahu. Tuto reakci formulovala pravděpodobně evoluce. Takže projevy u mužů a žen jsou poměrně rozdílné
Ženy většinou více reagují na to, jak se partner citově angažuje, protože to může představovat ztrátu možné podpory pro rodinu. Kdežto mužům vadí spíše nevěra - orientují se tedy na sexuální investici. Nechtěné dítě by totiž mohlo znamenat investici do genů cizího muže. (To možná vysvětluje skutečnost, proč obecně muži daleko hůře než ženy snášejí nevěru.) Existuje však i situační aspekt žárlivosti.
Žárlivost je nutná potřeba upravující psychickou vzdálenost mezi partnery. Proto také může manipulovat a to tak, že žárlivost ignoruje přání a vědomí druhého. "Žárliví lidé nepředpokládají souhlas svého partnera, ale útočí na soka, eventuálně brání partnerovi v kontaktu s ním. Tento manipulativní sklon je tím větší, čím více je vztah v jejich mysli ohrožen."[2] Oblast příjemného vzrušení mizí tehdy, jsou-li odtrženy preferenční (přednostní) křivky. Chování takových lidí se pak vyznačuje tím, že žárlí snad na cokoliv, co se vyskytuje v blízkosti partnera. (I na zvířata i na neživé věci.)
Mírná žárlivost je přirozená, avšak extrémní žárlivost je třeba dostat pod kontrolu. Je nutné si uvědomit:
· Své extrémní prožívání - na světě je jen jeden extrémně přitažlivý člověk, všichni ostatní jsou bezcenní. Avšak i on se může stát bezcenným, stejně jako se to stalo dřív mnoha jiným v mém životě, o kterých jsem si myslel, že se bez nich neobejdu, nyní jsou však pro mě vzduch.
· Uvědomit si manipulaci pomocí žárlivosti - to, že zacházím s druhým jako s věcí, jeho přítomnost považuji za samozřejmou a mně povinnou, jeho odchod beru jako tragédii (nepociťuji radost ani vděk, když je nablízku, naopak jen zoufalost, když je daleko). Využívám všech možných prostředků, abych ho k sobě připoutal. Ale když se tak stane, náhle mám pocit, že žiji s věcí a chovám se k němu přesně jako k věci.
· Uvědomit si, že mé chování je sebedestruktivní - mé chování, i když si druhého k sobě chci připoutat, ho spíše odhání, má obranná reakce má naprosto jiný účinek, než si já sám přeji, stejně tak je špatná i komunikace - větami, kterými vyjadřuji lásku, protějšku spíše ubližuji.

[1] Klimeš, Jeroným. - Partneři a rozchody (Portál s.r.o., Praha, 2005, s. 140 - 141)

[2] Bakalář, Eduard. - kol. - Průvodce rozvodem pro všechny zúčastněné (Lidové noviny, Praha, 1996, s. 12)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 petr petr | Web | 6. března 2008 v 23:52 | Reagovat

cau mas ten nejlepsi blog jaky jsem kdy videl a to jsem jich videl urcite doporucim pls podival(a) by ses na moje stranky

PS : mas mazec design

2 Lenka Lenka | E-mail | Web | 22. března 2008 v 14:07 | Reagovat

ahojda, tento článek je opravu moc zajímavý. Dášo, piš dál a dál, ráda tě čtu. Doufám, že mi dovolíš nahlédnout do své bakalářky. L.

3 netík netík | 24. května 2008 v 14:50 | Reagovat

jste normální?

nechci vyznít jako hnidopich, ale celá kultura blogů, založená na vylití si srdíčka někde na netu je trochu zvrácená...zkuste jít někdy mezi lidi...

a když už máte chut psát, tak pište něco, co má smysl, ju;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama