"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Vlakový maratón

2. února 2008 v 14:04 | Albert |  Můj život
Hned v pátek po mém příjezdu do ČR, co jsem se trošku prospala, jsem musela odfrčet z Děčína do Prahy. Zařídila jsem si totiž v Praze vyzvednutí materiálů k úternímu testu (29.1.). Ještě ten den jsem se vracela. Pátek byl tedy zabitý - až v sobotu jsem mohla začít vybalovat; v neděli pak začít postupně dávat věci do pohybu - oznamovat, že jsem dorazila atd. V pondělí navečer jsem musela odjet do Pardubic na onen úterní test. Neměla jsem ještě zařízenou kolej, takže jsem přespávala u Vendulky na bytě, která se mi s přenocováním sama nabídla. Za toto i za půjčení jejích poznámek jí patří velký dík. Totéž platí i pro Simču, která byla natolik akční, že mi ještě v pondělí asi půl hodiny před mým odjezdem do Pardubic a po mém zoufalém telefonátu, že nevím vůbec která bije, poslala záchranný mail s tím, že pokud bude nejhůř, sejdeme se ještě ráno před testem, ať jí zavolám... No Vendy a Simčo... DÍKY! Bez Vaší pomoci bych to fakt nezvládla!


Když jsem šla v úterý na test, byla jsem teda dosti rozčarovaná... Celé patro, kde jsem měla psát test, bylo v rekonstrukci, navíc třída, kam jsem měla jít, byla nepoužitelná. Šla jsem se tedy podívat do kabinetu sociologie, připravená se pozeptat, kam mám jít - naštestí tam seděli všichni s hlavou skloňenou nad papírem s testem. Oddychla jsem si. Všechno mi ale připadalo tak nějak jiné, nazvala bych to jednodušše sociologicky... Cítila jsem, že mám jakousi krizi identity. Ve Slovinsku jsem se naučila jakési kulturní vzorce typické pro slovinskou společnost, ale když jsem přišla do českých institucí a měla jsem s nimi jednat, logicky jsem použila své nejnověji naučené vzorce, ale lidi mi nerozuměli a dívali se na mě docela zvláštním způsobem. Žádný div - jiná společnost = jiné kulturní vzorce atd. Byla jsem fakt zmatená a v testu jsem měla co dělat, abych vše správně dokázala vyjádřit. Hned v úterý jsem musela zase frčet domů - neměla jsem zřízenou tu kolej a ve středu jsem musela jít k lékaři.

Ve čtvrtek jsem musela jet znovu do Pardubic, protože jsem musela jít podepsat smlouvu o ubytování a převzít si klíč od pokoje. Ptala jsem se na to, jestli to nejde jindy - nešlo, zase jen nějaká nesmyslná byrokracie podle mě. Bydlím na čtyřlůžáku, v pokoji jsou 2 palandy, a protože jsem poslední, kdo se do pokoje nastěhoval, mám samozřejmě nepraktikou postel nahoře. Žádnou ze svých nových spolubydlících jsem zatím nepoznala. Abych toho zařídila co nejvíce a využila čas v Pardubicích co nejvýhodněji, šla jsem si zařídit menzu.

V menze se docela dějou věci. Dříve jsme si museli všichni objednávat jídlo předem přes elektronický systém na kolejích nebo přes internet. Hotovky se pohybovaly cenově asi od 27 Kč po 39 Kč i s polévkou a čajem. Nyní si předem přes elektronický systém jídlo neobjednáváte a platíte za každý chod jídla zvlášť (i čaj stojí 2 Kč). Když jsem si tedy dala polévku, hlavní jídlo a pití, zaplatila jsem 41, 50. Docela tedy pro mě cenový skok. Navíc, co jsem si všimla, tak jídelníčky zrovna moc nesouhlasí... Menza prostě vaří podle toho, co se jak sní... Docela síla. Systém na objednávání jídel se mi zdál praktičtější, protože Pardubice nejsou Praha, kde existuje větší jistota, že se vše sní a kde je systém bez objednávání jídel předem také zaveden. Navíc je tam daleko větší počet studentů, než v Pardubicích, tzn., že tam je i větší pohyb lidí během dne. Jsem zvědavá, jak tam bude vypadat můj život nadále, až se tam trochu má existence zaběhne.

Nyní jsem v Čechách zhruba asi 8 dní a za těchto 8 dní jsem najezdila (když budu počítat i cestu z Ljubljany) kolem 2 050 km.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lenka Lenka | Web | 4. února 2008 v 18:49 | Reagovat

ahojda Dášo, chtěla jsem tě navštívit, ale místo tebe byly na pokoji 328 úplně cizí lidé... dvě holčiny, které vypadaly docela v pohodě a černovlasý kluk. Říkaly, že Žádná Dáša tam nikdy nebydlela a nebydlí... tak jsem je nechtěla opravovat a předbíhat... Menza - zvláštní místo, ceny jídla se pohybují od 22Kč - 50Kč. 8Kč stojí polévka, 2Kč hrníček čaje. Ale kuchařky jsou velmi ochodné a milé. Celý proces vydávání jídla mi vysvětlily.  Jsem zvědavá, kam mě zítra umístí... Zatím čau, Lenka

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama