"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

2. životní začátek pardubického kolejního a studijního života

19. února 2008 v 18:32 | Albert |  Můj život
Zdravím, zdravím!
Tak jsem měla a mám tento týden možnost seznámit se se svými spolubydlícími. 2 studují dopravku (Magda a Markéta) a jedna angličtinu a němčinu pro hospodářskou praxi (Vendy). Holčiny z dopravky jsou ve druháku, Vendy je ve třeťáku na angličtině a v prváku na němčině. Myslím, že jsou a budou fajn, ale stejně se pořád nemůžu odpoutat od vzpomínek na loňský rok, kdy jsem stejně jako teď bydlela na čtyřlůžkovém pokoji a to s Jančou, Dáškou a Jiťou. Opravdu jsme si rozuměly a celkem hodně toho zažily, hlavně ty naše rozhovory do noci, spekulace nad kolejním vrahem, který sídlil u Jíti v úložném prostoru v posteli, společná čuměná na telku, hlavně na Poštu pro tebe s Ester Janečkovou - to byl pro nás pořad číslo 1 ;-), pořad číslo 2 bylo hubnutí na primě... Bylo to opravdu fajn.


Zrovna včera jsem se bavila se svou novou spolubydlící Vendy o tom, jak si člověk vlastně ani ty radostné okamžiky v tu aktuální dobu často dostatečně neuvědomuje (někdy si dokonce vůbec neuvědomuje, že by zrovna teď měl být šťastný a užívat si to), za to ty řekněme ne zrovna radostné okamžiky si uvědomuje bytostně naplno už v tu danou chvíli bez jakékoliv časové prodlevy. Člověk prostě pozná hned, když se mu něco nelíbí nebo je mu nepříjemné mnohem častěji, než by aktuálně poznal, že by zrovna teď měl být šťastný a radovat se. A ještě ke všemu si uvědomí tu skutečnost štěstí, až když je definitivně a nenávratně pryč. Stejně jako já pořád (hlavně v těchto dnech a už i za doby, kdy jsem byla ve Slovinsku) velmi intenzivně vzpomínám na svůj druhý ročník a své soužití na čtyřlůžkovém pokoji na pavilonu B, v 6. patře... Ale asi není dobré být pesimistou... Skončí 1 etapa, nastane jiná a vůbec nikde není dáno, že by to měla být etapa zákonitě zrovna horší, než byla etapa předchozí.

No ale dosti filosofování (i když to se asi ještě uvidí :-) ). Bakalářka na mě pomalu začíná šlapat (termín odevzdání je už 31. 3.), do toho ještě řešení přihlášek na další studium, odevzdávání nejrůznějších dokumentů týkající se pobytu a studia ve Slovinsku... prostě trošičku chaos... V našem pokoji je běžně místo 4 lidí 8 bavících se lidí, takže soustředění na jakoukoliv práci je trošičku náročnější. Možná štěstí, že budu mít školu jen pár prvních dní v týdnu, třeba tu bakalářku nakonec doma přece jen stihnu napsat.
Na závěr přidám (alespoň určitě pro mě) jedno pozitivum. Dneska ve škole jsem konečně pochopila význam Karla Marxe pro současnou společnost a konečně jsem plně pochopila (nebo si to aspoň myslím :-) ), jak bylo vůbec možné, že se politický systém komunismu v určitém úseku našich (světových) dějin tak suverénně ujal a měl takový úspěch. O tom ale možná někdy později, protože to je poměrně složitá záležitost, která si zasluhuje samostatného článku.

Pro tuto chvíli se s Vámi loučím...

Váš Albert
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama