"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Tak jsem tu osiřela...

18. ledna 2008 v 22:11 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Zdrávo!
Dneska ráno mě opustila Martina. Byť je to tu se všema předmětama ještě pravděpodobně na dlouhé lokte, Martina se už na všechny zkoušky dostavila fyzicky, takže se rozhodla, že odsviští dom. Hlavně taky asi kvůli starostem, které jak Martinu, tak i mě, ještě čekají na naší domovské univerzitě v Pardubicích. A protože Tomáš, Laďka a Lenka jsou právě v tuto chvíli v Bělehradě až do neděle, jsem tu opravdu zcela sama. (O Ondřejovi zatím moc zpráv nemám, akorát vím, že kolem 15. 1. dorazil zpátky do Ljubljany)


Již zařizování Martininýho odjezdu bylo celkem náročné. A to jak administrativně, psychicky i fyzicky. Bylo potřeba zařídit den předem odubytování, smlouvu o ukončení a délce pobytu, smlouvu o absolvování předmětu, přespání ze čtvrtka na pátek.

No prostě celý kolotoč začal tím, že si Marťa sbalila, pak musela schrastit jakéhosi chyšníka, který byl nemocný, aby mu odevzadala klíč. Následně musela opustit místnost, takže jsme to vymyslely tak, že si ty kufry ve čtvrtek ráno hodí ke mně a že bude u mě přespávat na Valentyniný posteli. Pak musela do Rožné doliny (tam je centrum tzv. študentskich domovů - tedy kolejí) a tam nahlásila, že se odhlásila z koleje - vrátili jí zálohu těch našich známých 150 EUR (což teda zrovna podle mě je úplně zbytečně celkem velký peníz; samozřejmě zálohu platí jen erasmáci). Poslední štace v zařizování byla návštěva slovinské koordinátorky se smlouvami o ukončení pobytu a absolvování předmětů. Všechno to muselo klapnout, jinak nevím, nevím, jak by to pak bylo s odjezdem...

A proč to tu vlastně všechno píšu? Protože přesně tohle mě bude čekat příští týden. Tedy ano, pokud všecho tady klapne, tak jak má, měla bych už být do víkendu natrvalo v Čechách. Ale nepředbíhejme, doufejme a uvidíme. Mám opravdu strach z těch všech obštrukcí tady, hlavně pak s tím, jak to tu odsud všechno odvezu. Doufám, že mi bude stačit fyzických sil. Hodně teď myslím na Martinu, která teď ještě sedí ve vlaku a tak do hodiny dorazí do Prahy (doufám, že to všechno v pohodě zvládla a zvládne; než tohle dopíšu, tak už pravděpodobně bude v cílové rovince jménem Praha).

No já jsem to ale tady měla taky docela stresující, i když jsem neodjížděla. V pondělí jsem byla na 1 ústní zkoušce. Za pondělí a úterý (zhruba do 19:00, protože v tolik mi zavírají tiskárnu) jsem potom musela stihnout napsat semestrálku o 2000 slov (něco málo přes 4 strany čistého textu - není to moc, ale když to má mít hlavu a patu a ještě ke všemu v angličtině se správnýma citacema a , musela jsem opravdu zamakat, abych to stihla). Téma bylo, jak už Martina zmiňovala na svém blogu: The Birds will be always flying: global democracy for globalisation; jako podtéma jsem si zvolila Cosmopolitanism and Democracy. No stihla jsem to, ale to jenom díky tomu, že jsem tam hodně psala své názory, tak jsem zvědavá, co mi na to učitel řekne. Ve středu jsme jely s Marťou na její zatím poslední výlet tady, do Mariboru a Ptuje (viz. výše). Ve čtvrtek pak probíhalo to Martiny stěhování a do toho jsem se měla učit na dnešní zkoušku z Globalizační politiky (do tohoto předmětu jsem psala i tu práci o multikulturalismu a do tohoto předmětu jsme měli načíst těch zhruba 400 stran - viz. článek Na Univerze Ljubljana z 11. 1. 2008). No moc jsem toho nepřečetla asi chápete, prostě se nedalo soustředit. Doháněla jsem to tedy dnes ráno (zkoušku jsme měli až ve 2 odpoledne) a to logicky asi tím způsobem, že jsem četla metodou tzv. Přesýpací hodiny (kdo nezná, tak je to pojem od naší docentky Šanderové a znamená to to, že vlastně takový čtenář toho moc z knihy nezachytí, spíš jen listuje). No nedalo se to jinak, co vám budu povídat - na nic jinýho nebyl čas. Hlavně jsem chtěla, abych o každým tématu uměla alespoň něco říct. No nakonec se dneska zadařilo a já to tam zvládla. Na zkoužce nás bylo najednou 9 a probíhala formou řízené diskuse, kdy učitel položil vždy 1 otázku a tak nějak všichni jsme k tomu vyjádřili nějaký postoj (ovšem samozřejmě vtip je v tom, že pokud jste se na to aspoň trošku nepodívali, postoj jste samozřejmě nemohli mít a hned bylo poznat, že jste to nečetli). Ale učitel byl hodný - dal všem 8 nebo 9 (opakuji 10 je nejlepší).

No prostě dnešní noc byla i šílená v tom, že jsme s Marťou kecaly aspoň do 2 v noci. Tak bylo to naposledy, že. Vůbec se divím, že jsem tam dokázala dneska podat nějaký výkon, zvlášť po tom týdnu předtím a celovíkendového učení teď (12., 13. 1.). Jsem zvědavá, jak dlouho to teda tímhle způsobem vydržím. Asi budu muset změnit strategii a začít se víc šetřit.

Pak jsem si chtěla jít koupit bony, abych se mohla jít někam najíst. Ovšem už měli zavřeno a já měla šílený hlad... Náhle se u mě ale objevil můj kamarád Alex, který měl u sebe bony, tak mi jeden prodal. Docela mě i zachránil, protože jsem nic velkýho k jídlu na koleji neměla. No jo, to je prostě Greek Alex :-). Pak jsem vlastně už povečeřela s polskou skupinkou, která se mnou dělala tu zkoušku - zkoušeli jsme se bavit českopolsky. Protože podle mě si Poláci a Češi musejí dost dobře rozumět. Však se i řadíme do stejné skupiny slovanských jazyků. Čeština i polština patří k západoslovanské větvi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama