"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Poslední dny v Ljubljani 1.

27. ledna 2008 v 23:08 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Dvojdílný článeček se bude týkat dní od soboty 19.1. do čtvrtka 24.1. 2008.


Takže přátelé, kamarádi. Sobotu jsem takříkajíc velmi kvalitně proflákala (ovšem, aby se neřeklo, večer, asi hodinu před spaním, jsem mrkla na nějakou tu anglickou gramatiku - snad členy to byly) ... a moc se mi to líbilo. Celý den jsem se zabývala hlavně tím, co mě těšilo a co jsem já chtěla dělat. Takže jsem Vám psala článečky na blog, poslouchala české rádio a vařila si super potravu - kuřecí v houbovosmetanové omáčce. Taky jsem si vyhledala muzea, která bych případně další den chtěla navštívit. Přemýšlela jsem nad nějakým výletem, ale kdepak. Výletů už bylo dost, chtělo to změnu. A nějaké to ljubljanské muzeum bylo přesně ono, co má dušička potřebovala.

V neděli po kvalitnějším spánku a vydatnějším domácím obídku, který se skládal zze sobotního navařeného jídla, jsem vyrazila do města s cílem navštívit Narodni muzej Slovenije, v kterém se skrývalo také muzeum přírodovědné. Celé mě to stálo 4 eura na studentskou slevu. Nejprve jsem si prošla národní muzeum. Měla jsem možnost vidět exempláře z doby i 16 000 let př. n. l., úžasné video o tom, jak se archeologicky zpracovává právě nalezený poklad ve džbánku - bylo to jak chirurgická operace, kdy se nejprve velmi opatrně rozřízl džbánek a z jeho vnitřku se pak velice jemně vyndavaly jakési 2 předměty (dodnes nevím, co to mělo být za předměty) a celkem slušná sbírka mincí... Tuším, že tento poklad také pocházel z doby před Kristem. Také jsem shlédla na plátně jakousi slovinskou pověst, právě o nalezení pokladu.

Následoval oddíl přírodovědného muzea. Největší zážitek jsem měla asi z realistické kostry mamuta. V přiloženém textu jsem vyčetla, že to byl samec, který měl přes 4 metry výšky a přes 6 metrů délky. Toto mě tedy opravdu uchvátilo. Dále bylo přírodovědné muzeum ale spíše pro děti, různé soutěže prostřednictvím panáčka, který povídal na obrazovce atd. Zkoušela jsem hrát jeho hru, ale protože neumím slovinsky, nepochopila jsem pravidla, a tak jsem to projela na celé čáře :-). Ovšem na poslechách různých ptáků a hmyzu jsem se vážně vyblbla.

Večer jsem se potom už trošku intenzivněji učila na pondělní zkoušku.

V pondělí jsem od 11 měla tu poslední zkoušku. Byla z angličtině pro sociology, hodnotila se gramatika a logická struktura. No asi takhle. Nakonec jsem byla ráda, že jsem to nějak zvládla. Po zkoušce jsem šla do vegetariánské restaurace... teda to jsem si myslela, že to je restaurace. Nakonec to byl fast food s pizzou bez masa a s nějakou růžovou hustou krupicovou kaší s višněma a rozinkama, a jablkem. Teda to jsem alespoň všechno dostala já za bon. Byla to pro mě teda docela síla, ale když jsem si tam ten jeden bon koupila, chtěla jsem to vyzkoušet, co to bude. Když jsem to snědla, dávala jsem si tak hodinku, dvě, že začnu mít zase hlad. Kupodivu jsem ale vydržela do včera. Odpoledne jsem šla omrknout poslední suvenýry. Dívala jsem se také na kostýmy a paruky. Fakt jsem přemýšlela, že bych si něco z toho zakoupila... Nakonec z toho ale ten den sešlo.

Ovšem na večer jsem naplánovala můj poslední sraz v Parlament pubu. Pozvala jsem tam všechny, koho jsem jen pozvat mohla. Chtěla jsem se jít oficiálně rozloučit. Naše česká skupina se sešla celá, až na Marťu, která byla tou dobou už v ČR. Přišel i Tony. Celé odpoledne jsem myslela, že tam už ani nedojdu, jak jsem byla unavená, ale jakmile se měla blížit 22. hodina, náhle jsem ožila, patřičně se na to vyfikla a mohla jsem vyrazit. Hrozně moc jsem se na všechny těšila a když jsem přišla (jako obvykle celkem slušně pozdě), panovala v hospůdce opravdu super nálada.

Bavili jsme se tu ale pouze krátce... pánové medik Filip a Vojta umělec (Vojtu jsem už předtím od vidění znala, Filipa jsem tam ale viděla tenkrát poprvé) navrhli, že půjdeme k nim na kolej na Rožnou Dolinu (pro zajímavost asi hodinu a půl pěšky od místa, kde bydlím já a Laďka - tedy od Bežigradu). Přesto jsme obě s Laďkou souhlasily, Lenka s Tonym šli krátce před tím, než jsme i my odcházeli s Parlament pubu, k sobě na kolej. No nakonec jsme všichni skončili na pokoji místo u Vojty a Filipa, u Tomáše a Ondřeje. Vojta a Filip měli jaksi malé zásoby vína. :-) No a tak jsme tak popíjeli až jsme se shodli na tom, že tak notná polovina osazenstva nikdy nehrála flašku. Takže jsme začali hrát flašku. No... dočkali jsme se všichni velmi zajímavých událostí. Ondřej nám ukazoval chodidla - to na mé přání, já jsem běhala po venku a sháněla Laďce nějakou květinu, Vojta maloval můj oblečený a nerealistický akt, atd. Na jednu stranu bylo docela zajímavé sledovat, jak jsme své tzv. přání "dej pusu tamtomu či tamté" přemístili na asi už trošku dospěleší otázky a úkoly. Ve finále party skončila asi ve třičtvrtě na 6, kdy jsme se s Laďkou shodly, že povalíme na kolej. Laďka odjížděla domů (ne natrvalo - ve Slovinsku je na celý rok), takže se musela dostat na kolej nějak včas, aby si ještě stihla zabalit a dojít na vlak. Já jsem musela skočit za tzv. chyšníkem, abych mu oznámila, že se o den později budu odubytovávat z kolejí. No nenapadlo nás nic jiného chytřejšího, než že si to štreku k nám na kolej dáme pěkně pěšky. Nalité vínem a ospalé jak blázen (Laďka naspala po 3 dnech v Sarajevu tuším opravdu tuze málo a já vynervlá z té poslední zkoušky taky nic moc) jsme se vydaly na cestu společně s Vojtou a Filipem, kteří si vzali s sebou každý kolo. V polovině cesty nám Laďka trošku během chůze usínala. To, že Laďka spala, se dalo poznat snadno - vždycky tak trošku klopýtla (někdy víc, někdy míň). Nakonec ji Filip vzal pod své rámě a ke konci cesty už Laďku spací krize přešla. Ovšem ke konci cesty přišla spací krize zase na mě. U mě se projevovala tak, že jsem začínala zpomalovat, prostě jsem nějak začala doslova docházet.

K nám na kolej jsme došli v úterý kolem čtvrt na 8. Chyšnik měl otevírací dobu od 7 do 8., takže po rozloučení s Laďkou a klukama, jsem šla v angličtině vyřizovat mé odubytování z koleje, které mělo proběhnout o den později, tedy ve středu. No vypadal, že se mě chyšnik ani nelekl, ovšem vypadat jsem musela opravdu zajímavě. Nicméně zdálo se, že jsme se nějak i srozumitelně domluvili, ve středu vše proběhlo podle plánu. O Laďce doteď nevím, jak dopadla. Zda se jí v pohodě podařil chytnout vlak a sbalit si.

pokračování příště, zbývají nám ještě 3 dny v Ljubljani :-).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama