"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Na Univerze Ljubljana

11. ledna 2008 v 22:31 | Albert |  Slovinský (Ljubljanský) život
Co bych ale chtěla určitě ještě zmínit, je to, v čem je ta škola tady vlastně jiná.

Za prvé. Samozřejmě angličtina.

Za druhé. Už nemůžu říkat, jak je na mé univezitě organizační bordel. Tady se nám požadavky ke splnění předmětů vyrýsovaly ze 2 předmětů až na konci semestru, tedy před Vánoci. Pamatuju se, jak jsem byla den hotová, když jsem se dozvěděla, že z globalizační politiky budu mít ústní zkoušku z textu, který má aspoň 400 stran, když nám to na začátku nikdo neříkal. Připadalo mi to hodně nefér. Kdybych se to totiž dozvěděla už na 1. přednášce, třeba bych se rozhodla pro jinou skladbu předmětů.


Za třetí. Vztah učitel - žák mi přijde trošku jako na střední škole, tedy učitel je ten kápo a my jsme ti malí žáci a my jim musíme za každou cenu vyjít vstříc, na druhou stranu oni nám nikoli. Takhle mi přijde, že se tu ke mně chovají 3 z mých 5 učitelů. Z Pardubic jsem zvyklá, že své si splnit musím vždycky, ale cítím, že mě mí učitelé neberou jako malého žáčka, ale jako kolegu.

Za čtvrté. Opravdu tu hlavně teď panoval tento týden chaoz a ne moc dobrá organizační schopnost, o čemž svědčí i dnešek se svými plnými 8 hodinami s pouze 2 desetiminutovýma přednáškama. Měla jsem dělat prezentaci na svou virtuální realitu a zároveň jsem měla prezentovat svou fotostory. Pan učitel si to špatně rozvrhl a samozřejmě při počtu minimálně 15 prezentací se to za hodinu a půl, co trvá přednáška, nemohlo stihnout. Tak jsme domluvili další termín o den později v jeho kabinetě. To by mi ani tak nevadilo, ale mrzelo mě, že lidi, co prezentují (už tak jsou ve stresu) se museli ještě stresovat s tím, aby to bylo rychlé a i tak jim učitel říkal, ať určité pasáže přeskočí... Oh... škoda té práce na těch vymakaných prezentacích...

Za páté. Ale pozor. Výuka tady je velice, velice přínosná a je opravdu celkem vysoké úrovni. Probíhá přesně stylem, jak jsme se dnes s Martinou bavily, že učitel není ten, co Vás učí jako tak, ale je to spíš Váš koordinátor a Vy se učíte přesně z toho, co si sami vyhledáte. Takže biflování dat nazpamět tady fakt nee... Mám pocit, že jsem hodně získala z těch všech prací, které jsem tu stvořila, i když o kvalitě těchto prací se dá polemizovat...

Za šesté. S tím souvisí úžasně rozvinutá schopnost práce s internetem. Teda české školství, styď se... Samozřejmě kromě informatiků. Je to ale vidět i na jiných erasmus studentech, kteří teda dokázali na počítači vytvořit takové věci, že jsme s Marťou v úterý zíraly s otevřenou pusou, když jsme shlédly úžasný dokument jednoho našeho kolegy - Poláka. Ten předvedl svou fotostory uchopenou v tématu vlaků ve Slovinsku. Byl to normálně amatérsky vytvořený film s úžasným zasazením hudby do situace. Stejně tak jsem mrkala na drát, když kdesi v polovině semestru přispěchal jiný spolužák s videem z demonstrace (ano té, o které jsem tu psala dříve). A to, jak se dájí úžasně do prezentace zakomponovat různé videové příspěvky např. z youtube. A to jsou prosím všichni humanitkáři...(politické vědy, sociologie, mezinárodní vztahy)... Jojo dámy a pánové... I takhle se dá dělat věda...

Za sedmé. Opravdu dobrá vybavenost tříd pro prezentace a mluvený projev. V každé třídě minimálně jeden počítač, který je napojen na internet, promítací pláto nařízené přesně ve velikosti obrazu, jaký vysílá promítačka uprostřed místnosti na zdi.

No... obrázek si udělejte jen a jen sami. Já jsem ovšem i přes všechny negativa ráda, že jsem vůbec kdy měla tu příležitost to poznat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama