"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Konečně zase na chvíli čeština... (2. část)

11. ledna 2008 v 22:31 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Na chvíli to asi ano, ale ne moc nadlouho. Čeká mě ještě přespousta práce, než ze Slovinska definitvně odjedu. A potom vlastně následuje situace v Čechách, kde budu ve zkouškách dále pokračovat... v podstatě až do konce května, června, kdy, pokud všechno klapne, tak mě čekají státnice a následně přijímačky na další školu. No uvidíme, jestli se dřív nezblázním... :-)


Ale zpátky k situaci, kterou ještě stále nejsem schopná dostatečně zvládnout. Je zajímavý, jak jsem o Vánocích, když jsem byla doma, neměla ani tak velkou potřebu sem psát... Asi se potřebuju vypovídat :-). Popravdě je teda o čem, protože tady se to zážitky jen hemží. Kolikrát ani nevím, co mám psát, kolik toho je, kolik tady toho zažívám dnes a denně. A to nemusím ani nikam jezdit na výlety, takzvaně tedy na základě svého chtění poznávat nové. Poznávání nového se tady prostě děje nějak samo, byť chcete nebo nechcete. Je toho ještě hodně, o čem bych sem chtěla napsat. Hádám, že témata o Slovinsku se mi podaří vyčerpat až tak na jaře, jestli teda na ně do té doby nezapomenu... :-).

Už během Vánoc jsem věděla, že bych se sem měla vrátit alespoň s nějakou hotovou prací. Ovšem to se nezdařilo, protože jsem musela řešit nějaké soukromé věci a do toho dělat na bakalářce. Řeknu Vám, ty šílený pocity, že to asi nezvládnete, když teď ztratíte den ve vlaku a bez internetu, bych Vám nepřála. Již před odjezdem z Čech (odjížděla jsem v neděli 6. 1. z Prahy; mimochodem už potřetí jsem se musela doprošovat u někoho v Praze o přespání, což je teda na tom cestování sem do Slovinska asi nejhorší (furt mi přijde šílená ta ztráta času, když se do Slovinska dá dojet v 1 dni, ale takhle se z 1 dne stanou 2), zvlášť když máte s sebou kufr - kterému já říkám kočár a ještě s ním ráno v 5 nemůžete jet, protože nasněžilo...), jsem věděla, že až sem přijedu, nebudu moct ani na chvíli myslet na nic jinýho, než na to, jak to nakombinovat tak, abych to nějak zvládla. Prostě absolutní soustředěnost na školu a téměř žádný odpočinek, což je docela síla. Ale nevzdám to, dokud budu mít aspoň nějakou šanci. Život je přece jen tvrdý boj tak nebo tak a jednou budu třeba ráda.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama