"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Konečně zase na chvíli čeština... (1. část)

11. ledna 2008 v 22:32 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Milí čtenáři!
Zdravím Vás opět ze Slovinska. Bohužel hned po Silvestru v Čechách jsem nastoupila do rozjetého vlaku, z kterého nevím, kdy vystoupím. A až vystoupím (jednou ano, protože jednou vždycky všechno skončí), nevím, v jakém to bude stavu. Byť ještě ani tady nezačalo zkouškové období (předtermínový a zápočtový týden začne až příští týden, tedy od 14. do 20. 1. 08 - myslím, že to je buď stejné nebo velmi podobné jako v Čechách), tento týden mě čekalo vytvoření 2 semestrálních prací (jedné 6 ti stránkové a jedné 2 stránkové) a 4 power pointových prezentací (témata byla: Participace žen v politice - srovnání Švédska a České republiky (2 stránková práce + prezentace); Fotostory - já ji zaměřila na výlety (prezentace); Virtuální identita (6 stránková práce + prezentace) a v úterý proběhla konečně prezentace našeho projektu, který jsme pracně vytvářely, hlavně s Martinou a trošku taky s Němkou Ricardou, již před Vánoci (když to přeložím, tak název projektu je: Přítomnost nebo nepřítomnost xenofobie ve Slovinsku mezi mladými Slovinci zvláště proti minoritám ze zemí bývalé Jugoslávie). Součástí projektu byl taktéž výzkum.


Výzkum jsme prováděly na 9 lidech, tudíž vidíte sami, že výzkum nemohl být za žádnou cenu reprezentativní, byla to spíš taková pověstná třešnička na dortu, která buď potvrdí naše závěry, které nám vzešly z teoretické části, nebo nepotvrdí.

Je pátek a věřte nebo nevěřte, nemám na nic jiného chuť, než jen sedět a odpočívat. Toto je tedy má forma odpočinku. Zhruba před hodinou a půl jsme přišla ze školy (až toto dopíšu, tak to bude něco kolem 2 hodin). Ano, když si to dobře spočítáte, tak jsem přišla v 7 hodin... Ve škole jsem byla od 10:30 až do této doby. Probíhaly totiž celou dobu prezentace (i ta naše). Umíte si jistě představit, v jakém jsme byli všichni stavu ke konci této doby (ty bláho, já teď vůbec nevím, jestli je ta věta správně česky postavená), hlavně když za celou dobu byly jen 2 desetiminutové pauzy. To znamená, že nejenže jsme byli všichni úplně vyřízení z tý dlouhý doby, ale taky jsme byli celou dobu bez jídla... Já konkrétně jsem jedla jen ráno na snídani kousek buchty (nebyl čas si něco víc s sebou vzít, protože jsem k politické participaci musela vytvořit ráno ještě prezentaci, takže ještě v pyžamu jsem pracovala a pracovala) a potom čokoládovou tyčinku. Prezentaci měla naše skupina až jako poslední (kolem 17. hod.), protože švédská část v pondělí odlétá, takže to chtěli spojit potom rovnou se zkouškou. Martina se k nim přidala, já tam teda šla taky, ovšem už s tím, že si tu zkoušku nelajznu, protože jsem možná tak akorát z dálky viděla povinné texty, natož je četla. Před chvílí se u mě už Martina stavovala s výsledkem - prý to dala. Takže hurá! Já si to půjdu dát v pondělí, takže snad se dílo podaří, i když to tu teda vůbec není procházka růžovým sadem.

Za dnešek ale musím poděkovat jednomu Slovákovi (Ondrovi), co měl s námi celou dobu tento předmět. Zachránil mě tím, že mi dal banán. Jinak se přiznám, že bych možná z hladu omdlela, zvlášť když jsem měla před sebou ještě tu šílenou prezentaci. No asi to tady ukončím, i když možná budou následovat ještě nějaké články. Od jisté doby si ale myslím, že nemá smysl nakládat hodně věcí najednou... :-)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert | 11. ledna 2008 v 22:53 | Reagovat

Určitě nezapomeňte mrknout na Martiny blog. Teď jsem tam byla a je tam pěkně konstruovaně popsaný tento šílený pracovní týden + určitě se dozvíte i něco navíc, co tu není.

Odkaz na něj mám v sekci Oblíbené stránky pod bodem martinacestovani.

P. S. Práci: "Ptáci budou pořád lítat..." se chystám psát v brzké době, tak jsem zvědavá, co se z toho zase vyklube za zajímavost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama