"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Nedělní obědovečeře

7. prosince 2007 v 16:36 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Lep pozdrav!
Naše nedělní obědovečeře se konala 2. 12. Chtěly jsme Tonymu oplatit říjnové odpoledne, kdy nám uvařil u něj na koleji pro jeho vlast Kanadu typické palačinky s javorovým sirupem. Dlouho se nám takovéto odpoledne s Lenkou nedařilo zorganizovat (často někdo - ať už Tony nebo někdo z nás - nemohl), až jsme se v pondělí (26. 12.) v Parlament pubu domluvili na následující neděli kolem 14. hod. Navíc Ondřej měl v pátek 30. 11. svátek, tak jsme myslely, že bychom to alespoň všechno takhle pěkně spojily. (Taktéž byla 2. 12. první adventní neděle, takže příležitostí, co slavit bylo poměrně dost.) Popravdě mi tady taky už celkem chyběl takový ten typický nedělní oběd v kruhu rodinném, takže jsem si tímto kruh rodinný vyměnila alespoň za kruh přátel.


Již v sobotu na výletě jsme se s Lenkou domluvily, že ona koupí v neděli dopoledne suroviny a já se jí na internetu na ty suroviny podívám a dám jí včas vědět. Tento plán nám vyšel. Vařit jsme já, Lenka a Martina začaly kolem půl třetí. Vařily jsme polévku z pytlíku - tzv. přidej vejce, koprovou omáčku s brambory na loupačku a vajíčkem natvrdo. Přemýšlely jsme také o mase, ale v podmínkách, jaké máme tady na koleji k dispozici (2 plotny a žádná trouba), jsme z tohoto nápadu upustily. Také jsme se docela obávaly, aby to vůbec většina lidí jedla, když se samotná koprová omáčka řadí spíše ke... jak to jen říct... kontroverznějšímu jídlu. Celá akce probíhala u mě na koleji.

Plánovaly jsme, že najíst se přijde 7 lidí (já, Lenka, Martina, Laďka, Tomáš, Ondřej a Tony), ale jak už to tak někdy bývá, ve finále platilo spíše heslo: co jsme si navařili, to jsme si taky pěkně sami snědly. Přišel totiž jen Ondřej. A to právě včas, protože jsme naše jídlo zrovna dovařily. Když jsme velice vydatně a hodnotně naplnili všichni své břichy, popřály jsme Ondřejovi k svátku. Lenka mu darovala doutníky a já jsem mu dala čaj (nečaj) rooibos s příchutí vanilky, 2 místní slovinské polívky pytlíkačky a 2 mandarinky, které jsme hned následovně pěkně socialistickým dělením snědli.

Pak jsme se pomalu všichni rozešli. Ondřej šel prát a Lenka odnesla "zbytky" od jídla (trochu polívky a omáčku) Laďce, která bydlí ve vedlejším dómě. Martina šla o patro výš k sobě do pokoje a já jsem si šla po svých ve svém pokoji :-).

Celé odpoledne bylo velice odpočinkové, panovala opravdu příjemná nálada. Trošku mě jen mrzí, že se nás sešlo tak málo, protože se obávám, že taková příležitost už jentak asi znovu nenastane, neboť ať chceme či nechceme, pomalu se náš pobyt tady ve Slovinsku blíží do finále.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama