"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Jak přežít krizi v manželství

10. prosince 2007 v 20:14 | Albert |  Krize rodiny v České republice
...tak zní název knihy od Tomáše Nováka. Vydalo ji v Praze v roce 2004 nakladatelství Grada.
Je to knížka, která má pouhých 120 stran a musím uznat, že je úžasná. Byť ji napsal psycholog z praxe v manželské poradně, je napsána více než srozumitelně a velice vtipně. Nejednou jsem se u toho tady na koleji zasmála. Ale pozor. Taky jsem se u toho musela i několikrát zastydět, protože přesně jak ten pán tady popisuje, co že se dělat nemá, jsem někdy dělala (snad jsem se tímto už polepšila ;-) ). Místy jsem měla i pocit, že tu knihu přece ani nemůžu napsat do svého seznamu literatury v bakalářské práci, protože mi připadalo, že jaksi úplně nesplňuje tzv. akademické požadavky odborného textu. Nicméně jsem ji do litratury napsala a "prošlo" mi to. Takže to asi z hlediska akademického nemůže být zas takový propadák. Navíc je ta kniha ještě ke všemu opravdu čtivá a hubená... opravdu jsem si četbu této knihy užila. (Kéž by byly takové všechny :-) ).


Podtituly této knihy: Co je to partnerská krize; Zdroje partnerských problémů; Mýty o manželství a Jak spolu lépe komunikovat už blíže naznačují, na co hlavně je kniha zaměřená. Zaměření knihy pak ještě dokreslí uvedení názvů určitých kapitol: Co to je, když se řekne krize... a je vůbec?; Papíry na hlavu lze získat, papíry na šťastné manželství ne; Co jsme si navařili aneb některé takzvané "vnitřní" zdroje partnerských konfliktů; Jak se liší a čím jsou si podobné spokojené a nespokojené manželské páry; Tahy mezi vztahy atd. (Kapitol je tam dohromady 11).

Tuto knihu bych určitě doporučila, aby si ji přečetli - jak pánové, tak dámy, jak mladí, tak starší, jak svobodní, v manželském svazku či rozvedení, šťastně zamilovaní tak právě opuštění - prostě všichni. Myslím, že každý si v ní něco najde to "ono pravé" pro sebe.

Tuto knihu jsem si půjčila z knihovny z oddělení pro dospělé v Děčíně. Takže, kdo má přístup do děčínské knihovny, může se tam vydat a hledat. Bohužel mám ale pocit, že když jsem si ji tam "tenkrát" půjčovala já, měli tam v regálku jen 1 výtisk a to ten, který mi teď zrovna leží vedle počítače, kdesi ve Slovinsku a pravděpodobně je už celkem notně pokutovaný :-) a který mimo jiné za chvilku odnesu Lence k přečtení. Ale popravdě, myslím si, že kdo má přístup i do jiných knihoven (i třeba jen v Děčíně do pobočky na Tyršově ulici) a bude se snažit tuto publikaci najít, tak najde.

Na závěr zde uvedu pár zajímavých výňatků, které, řekla bych, že opravdu sedí:

1. "Za ostýchavé, příliš tiché a nesmělé shrnuli typická očekávání mužů a žen v manželství na počátku devadesátých let manželé Kratochvílovi. Muži prý čekají, že bude doma uvařeno, uklizeno, vypráno a útulno. Sex budou mít, kdykoliv si jej ONI budou přát. Navíc se jim dostane trvalého obdivu za vše, co pro rodinu a svět činí, a nebudou zatěžováni starostmi, o něž nestojí. ty může ostatně vyřešit manželka.

Ženy se v požadavcích a očekáváních jeví univerzitímu profesorovi klinické psychologie Stanislavu Kratochvílovi a jeho manželce, speciální pedagožce, daleko romantičtěji. Očekávají možnost posedět a popovídat si s partnerem, hřát se v paprscích jeho duševního porozumění. Nemuset o všecho stále říkat, ale vědět, že muž vycítí sám, co ony potřebují, a přispěchá, aby to zařídil. Muž má mít prostě ženu rád, a to po celý život, a má to umět vyjádřit nejen po svém, ale i po jejím"
[Novák 2004: 15].

2. "Řeč budiž jasná" - to je další z jasných vodítek pro identifikaci komunikace ve funkčním manželství. Opak je možné nazvat skrytým programem a dvojnou vazbou. Skrytý program je vlastně jakási záměna problémů. Mluví se sice o jednom problému, ale ve skutečnosti se jedná o problém jiný.

Žena řekne:
"Jsem unavená."
Muž sdělení vnímá jako skrytý program:
"Nemá o mě zájem."
Muž na to:
"Měla bys jíst nějaké vitaminy, aby ta únava pominula."
Žena sdělení porozumí:
"Myslí si, že vypadám staře a že už nejsem dost přitažlivá."
[Novák 2004: 23 - 24]

3. "Na první poslech stejné, ve skutečnosti zcela jiné, je mlčení nepřátelské. Zlé, podrážděné, vyčkávající na chybu druhé strany, trestající, nezřídka i nenávistné. Pro ně platí "mlčet lze, nekomunikovat ne". Nepřátelské mlčení je přímo triumf negativní komunikace. Útoky a pokusy o ospravedlnění se střídají v rychlém tempu, záporná bilance slaví sice tichý, ale náš hormonální systém devastující triumf.

Typickou otázkou slýchanou v manželských poradnách je řečnické:

"Jak já k tomu přijdu, abych vždycky udobřovala a nabízela ruku ke smíru?"
Tazatel si obvykle podrážděně a ironicky odpoví:
"To je snad proto, že jsem ženská (chlap) a nemám v manželství žádná práva."

Odpověď je šalamounská. Nejste udobřovatelem/kou proto, že jste muž či žena, ale proto, že z celé věci máte lepší rozum."
[Novák 2004: 28]

No já myslím, že by prozatím toliko těch příkladů stačilo, nebo za chvíli, kdybych pokračovala, nebude co k přečtení v knize samotné. Ne, dělám si srandu. V knize je samozřejmě daleko více užitečného čtení. Kniha je celá užitečné čtení - přeji Vám příjemné čtení...




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Odlišujete své problémy a problémy vašeho nynějšího partnera?

Ano.
Ne vždy, ale většinou ano.
Málokdy ano, většinou ne.
Ne.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama