"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

International dinner

2. prosince 2007 v 22:23 | Albert |  Můj život v Ljubljani
A ještě dnes do třetice všeho dobrého i zlého ;-).
Ve čtvrtek jsme se celá naše československá skupinka (já, Martina, Lenka, Laďka, Ondřej a Tomáš) sešli na akci pod názvem Internatioal dinner. Úkol vzenesený od ŠOU byl tedy jednoduchý. Každý národ měl uklohnit nějaké své tradiční jídlo. Popravdě jsem tady uviděla lidi i z jiných zemí než dosud (Brazilce, Turky atd.), ovšem poznat, kdo je kdo se vážně moc nedalo. Večeře začala oficiálně ve 21:00 v budově ŠOU, v přízemí. Naše skupina, i když každý postupně po skupinkách, přišla poměrně na čas, ale řeknu Vám, že během hodiny se tam nakupilo tolik lidí, že se tam dalo sotva hnout, natož rozeznávat cizí lidi z jaké země asi tak jsou. Problém taky trošku byl (a i velká škoda pro oko labužníka, jako třeba pro mě :-) ), že tam byla tma, takže na dané jídlo jsem neviděla. Našla jsem si tam ale místečko (u baru v rohu), kde se dalo volně dýchat a kde bylo celkem světlo, tak jsem si tam to jídlo vždycky chodila prohlížet (teda pokud se to dalo). Následně se na ono osvětlené místečko přesunula i celá naše československá skupinka (respektive... byli jsme vytlačeni davem).


Kdo nepřinesl žádné jídlo, zaplatil 2 eura. Celá naše čekoslovenská skupina žádné jídlo nedělala, takže jsme pěkně platili. Ze začátku jsem si vůbec nemyslela, že se tam jdu tzv. najíst, ale ve výsledku to tak bylo. Jídla tam bylo fakt hodně. Nejprve jsem si nabrala na svůj plastový talíř jakési bramory na jemno ze Španělska s mořskými plody (to mi fakt celkem chutnalo), pak jsem šla taky typicky do českých kuřecích řízků (což mi připadalo naprosto úžasné, chválím) s bramborovým salátem (ze začátku u českého jídla nikdo nebyl, ale v průběhou večera se tam začal tvořit skoro největší hlouček lidí, což mě velice vlastenecky potěšilo :-), dokonce i Turkyně mi později řekly, že salátek s řízkem jim fakt chutnal). Češi tam přinesli taky bramboráky, což vypadalo, že si přítomní lidé taky celkem oblíbili.

Dál jsem ochutnala braziské tmavé cosi. Vypadalo to jako opravdu tmavě hnědá čočková kaše se zabíjačkou, ke které se měl konzumovat ještě pomeranč... No zajímavá kombinace. U Poláků jsem zase nalezla jakýsi ovocno bramborový salát a škvarky s chlebem (fuj! - nikdy jsem na tohle ani u nás moc nebyla a tady se mi to teda nezměnilo; jenže v té tmě jsem holt neviděla, co že si to vlastně beru), pak měli jakési pirohy, ale ty na mě už bohužel nezbyly. Slováci měli klobásku - fakt dobrá, Němci jakési masové kuličky - taky opravdu moc výborné. Taky jsem si dala slovinský pršut (ten mi tady teda moc nechutná, ale když si ho koupím v Čechách, je to o něčem jiném... chutná mi velmi. Nevím asi tady mají trošku jinou recepturu, která mi moc nejede), dala jsem si taky kousek potice (závin s náplní uvnitř; nejčastěji ořechovou) a na závěr jsem vyzkoušela medicu (podle mě něco jako slivovice s medem). Dál už jsem si nic nedala, protože jsem byla už plná, tak jsem se přesunula zpátky k naší skupince k baru, kde jsem si dala Budvar (hurá... to bylo ale příjemné překvapení... české pivko :-) ).

Ale byly tam i další lahůdky z dalších zemí. Slovinci tam ještě měli sýry (prezentovali se převáně pomocí studené mísy), taky tam kromě alkoholu medici rozdávali domácí borovničevec (s celými borůvkami uvnitř), Poláci tam ještě měli jakési pirožky, Turci masové kapsičky a želé koláčky a Švédi speciálního svařáka prý s mandlemi.

Jak tam bylo přerváno,tak se tam opravdu nedalo moc dlouho vydržet. Takže před 12. jsme to zabalili, že půjdeme jinam. Našli jsme jakýsi bar, kde já jsem poseděla do doby, než mi přijel autobus a pak jsem odpádila na kolej. Na meziárodní večeři jsem se seznámila s dalšíma dvěma Češkama (Zdeňkou veterinářkou a Katkou gymnastkou), které přišly společně s Tomášem. Bylo fajn s nima povídat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama