"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Formálními událostmi nabitý pracovní týden

8. prosince 2007 v 0:08 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Naše první formální událost se konala v pondělí 3. 12. Jednalo se o něco podobného jako bývají v Čechách různé Erasmus dny určené studentům domácích univerzit. Hlavní funkcí těchto dnů potom bývají různé prezentace o přátelských vztazích mezi jednotlivými univerzitami, různé nabídky a motivace domácích studentů, aby využili možnosti studia a stáží v zahraničí.


Toto setkání se konalo na ljubljanské ekonomické fakultě, kde naší Univerzitu Pardubice představovaly holky z ekonomky. Já, Martina a Lenka jsme tu také potkaly našeho koordinátora Michala Rolčíka, který sem přijel na pár dní z důvodů pracovních. Každá jsme mu sdělily své problémy se školou a poté jsme se všichni (už společně s Michalem) přesunuli ven, kde byly ostatní erasmus studenti a kde se také pro erasmáky rozdávalo zadarmo občerstvení (klobásky, párečky, masíčko dělané na grilu plus příloha - grilované houby s cuketou - a bílý svařák). Následně jsme ale zase musely s Martinou spěchat do města, protože se slavnostně poprvé rozsvěcovala "vánoční Ljubljana" a to jsme si přece nemohly nechat ujít.

Výzdoba je opravdu zajímavá, většinou dělaná jako galaxie s kometami a planetami. Nalezly jsme zde i sekci genetiky (oplození vajíčka, chromozomy xx a xy a dvoušroubovici DNA). Z určitých pohledů působí ljubljanské hlavní náměstí (Prešernov trg) trošku přeplácaně, ale mě se to líbilo (hlavně teda oddělení genetiky, což jsem považovala za fakt originální nápad). Po prohlídce "staronové" Ljubljany jsme zamířily do Parlament pubu, kde jsme tentokrát poseděly s holkama s ekonomky a s naším koordinátorem a s Laďkou a Lenkou. Krátce před 12. jsme s Martinou odpádily posledním autobusem na kolej.

Druhý míting (meeting :-) ) se konal ve středu 5. 12. Nejprve jsme se ovšem šly s Marťou, Lenkou a jejími spolubydlícími podívat na slovinského Mikuláše (Miklavž). Celý Prešernov trg byl přeplněný dětmi s rodiči, což takových dětí pohromadě a hlavně v Ljubljani není vůbec možné vidět (sotva tu potkáte 1, 2 děti ve městě denně). Uprostřed náměstí se konalo představení dětí - andělů a k andělům po chvíli přijel na saních Mikuláš. Všichni andělé zpívali, zatímco přijelo auto plné balíčků pro děti. Následně čerti ty balíčky rozdávali jakýmkoliv dětem, popř. rodičům. Akorát na nás se s Martinou nedostalo (chtěly jsme někde sehnat nějaké dítě, ale bohužel... :-). Balíčky totiž vypadaly celkem bohatě :-) ). Na 19. hod. jsme měly náš druhý míting a to u nás na fakultě sociálních studií. Byly zde minulí i současní erasmáci, ovšem ve velmi velmi malém počtu, než se asi původně očekávalo - i místnost, kde se toto konalo totiž byla o hodně větší. Jednu z hlavních úloh tam sehrál Profesor Aleš Debeljak... Co ktomu dodat... Nejdříve velmi afektovaným způsobem vyprávěl o slovinské kultuře a sloviské historii (asi se rád poslouchá - to byla má 1. vlna úsměvů) a poté začal "přednášet" své autorské básně (určené nám studentům, kteří jsou odtrženi od matky v zahraničí - to už jsem měla co dělat, abych se udžela... a nejen já... i Poláci byli tak trošku na rozpacích). Jojo, já věděla, proč jsem si s nim nenechala předmět jménem sociologie umění. Po exceletním vystoupení pana Debeljaka přicupital slovinský folklór složený z babiček a dědečků. Předvedli nám slovinské národní tance i kroje - to bylo moc pěkné. Poté skončil oficiální program a žačala hrát rocková kapela. To jsme se už ale skoro všichni přítomní odebraly k občerstvovacímu místu. Strašně jsem se přejedla, prože to sladké pečivo, co nám tam nabízeli bylo výborné, snad přímo vytažené z pece a k tomu ty džusíky... No nádhera. Ovšem pak na mě padla únava, takže jsem kolem 10. večer odsvištěla na pokoj.

Ve čtvrtek 6. 12. jsme od 17 do 19 byli zase všichni Češi pozváni na českou ambasádu. Sešlo se nás tam tak na 36 z asi 50, což je celkem slušná účast. Přijeli i studenti z Mariboru. Na tomto setkání jsem viděla plno nových tváří a pochopila jsem, že tady ve Slovinsku jsou zastoupeny snad všechny studijní obory (od počítačů, přes veterinu, sociální vědy, lesnictví, textil po ekonomku a matematiku). Paní velvyslankyně nám popvídala zase něco nového o životě ve Slovinsku. Následoval raut (chlebíčky s vybranými slovinskými pochoutkami, víno, džus, ale pozor... také česká plznička... to jsem si tedy po tak dlouhé době konečně svlažila hrdlo :-). Po skončení programu na ambasádě nás hodně pokračovalo dál. Nejprve jsme "Mariborčanům" ukázali vyzdobenou Ljubljanu a poté jsme zamířili do hospůdky, kde obsluvovala slovenka, která nám točila Staropramen. Tento míting zdál se mi poněkud nejlepší z těch tří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama