"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Erasmus výlet do Škocjanských jam, Lipici, Štanjelu a do vesnice Vrabče na večeři

5. prosince 2007 v 15:44 | Albert |  Slovinsko - cestování
Zdravím!
V sobotu 1. 12. jsme se já, Martina a Lenka zúčastnily dalšího Erasmus výletu, který pořádala ŠOU. Stálo nás to jen 15 euro a bylo to opravdu nabito zážitky.


Z Ljubljany jsme vyjeli autobusem v 8:30. Naše první zastávka se konala (jak už napovídá název článku) ve Škocjanských jamách. Jedná se o komplex krasových jeskyň (stejně jako sem patří i Postojnska jama, ve které jsme se už taky byly s Martinou a s ostatními erasmus studenty podívat a to na konci října - viz. článek Výlet na Predjamski grad a do Postojnske jamy z 29. 10. 07), jenž je chráněn UNESCEM ( http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/115008 ). Prohlídka má část jak vnější, tak vnitřní - naše skupina bohužel mohla jen do venkovní části a do malilinkatého kousíčku části vnitřní (prý je ostatní část právě v rekonstrukci), kde jsme nemohli fotit, ale hodně lidí od nás se stejně pokoušelo fotit, až už z nás byla naše průvodkyně fakt nešťastná (chrání si tam totiž ty své krápníky před světlem, který mu škodí). Vnitřkem hlavní Škocjanské jeskyně protéká ponorná řeka "Reka". Poté jsme měli asi hodinu čas, takže jsem hledala cosi, čeho bych se mohla nadlábout (byl právě čas oběda). V místní gostilně jsem si dala za 2,5 eura jotu - vůbec jsem ale předtím nevěděla, co to je, takže jsem byla docela zvědavá. Jediné, co jsem věděla, že se jota řadí mezi jejich tradiční jídlo. Následně jsem byla docela rozčarována, když mi přinesli na stůl zelňačku.
Další naší zastávkou byla Lipica, hlavně tedy místní hřebčín s koňmi lipicány, který je nestarší v Evropě (funguje od roku 1850). K tomu přiložím odkaz z úplně stejné stránky jako je odkaz výše http://www.rozhlas.cz/svet/portal/_zprava/117037. Určitě ale na tento odkaz mrkněte, protože koně lipicáni jsou opravdu zajímavá zvířata - už jen tím, že byť jsou v dospělosti bílí, jako hříbata jsou černí, postupně šedí až zbělají úplně a to v 7 až 10 letech (pouze 1% procento zůstane trvale tmavých). Dají se dobře vycvičit a jsou to přesně oni známí taneční koně, kteří dokáží dělat kroky do stran, kolmé či šikmé kroky i vyskakovat na místě s jezdcem v sedle (těšme se zas na olympiádu :-) ). Také se používají k tažení kočárů.
Nám bylo umožněno vidět koně přímo v jejich hřebčíně (jak bílé, tak tmavé jedince), hříbata, která už začínala "bělat", modely kočárů a mimochodem jsme asi na půl minuty s Martinou spatřily i celý kočár tak, jak má být - tedy s koňmi i člověkem, co ten kočár řídí (a to v takovém oblečení, jak je to známé z různých filmů o Sisi atd.). Bohužel jsme to ale nestihly zaznamenat na fotoaparát. Taky jsme viděli místní poníky.
Lipicáni jsou jsou opravdu velmi ušlechtilá a klidná zvířata (i blesk od našich foťáků zvládali v pohodě, byť musí být asi zvyklí... ale když by mě někdo votravoval s foťákem i doma, asi bych z toho nebyla nadšená :-) ). Já osobně jsem měla z této prohlídky velmi silný zážitek. Asi i proto, že to bylo úplně něco jiného než doposud (zámky, hrady, města atd.).
Předposlední (poslední za světla) zastávkou bylo městečko Štanjel (nachází se v krasové oblasti jménem Teran), kde se nachází středověké hradby. Historická část zámku ve Štanjeli byla zrovna v rekonstrukci (asi máme na rekonstrukce štěstí), takže z toho zase nic nebylo. Byly jsme se ale podívat do místní galerie moderního umění (moc mě to teda nenadchlo), pak jsme si šli prohlédnout městečko, kde asi nějaká známá od lidí ze ŠOU obstarala klíče do několika historických (14. stol.) kamených domů. Viděli jsme nejrůznější nádoby, domácí náčiní (lis na víno, tlouček asi na máslo) a nářadí. Pak jsme ještě ve Štanjelu navštívili terasovité zahrady a šup do vesnice Vrabče na typickou slovinskou večeři.
Gostilna se jmenovala Osmica a charakterizovala bych ji jako opravdou hospodu. Jídlo, které už nebylo v ceně zájezdu, bylo ještě docela cenově přijatelné (víno Teran - černé, velmi silné víno kolem 18% nás stálo za litr 2 eura). Na výběr jsme měli 2 hlavní jídla, studené mísy s typickým pršutem a sýrem a asi 3 polévky, z nichž jedna byla má již známá jota. Posadili nás mimo hospodu (nevím, asi proto, že jsme byli větší skupina) do nějaké zvláštní místnosti (v hospodě, která teda nebyla nikterak malá, by mi ale bylo příjemněji - panovala tam dobrá nálada). K jídlu jsme si dali "kmečki krožnik" - brambory s dvěma druhama kyselého zelí (nijak moc extra už neupravované) s klobáskou a vepřovým plátkem. Bylo to teda docela náročné jídlo. V hospodě musela probíhat asi nějaká zabijačka, protože to bylo všude cítit. Opravdu tam všude byla dobrá nálada, protože lidé venku tančili a zpívali, harmonikáři hráli (tahací harmonika je jeden ze slovinských typických hudebních nástrojů). Mimo pršutu jsme také dostali od Marina ze ŠOU ochutnat sladký likér Teran (snad vyráběný z teranského vína).
No, byť návrat do Ljubljany byl původně naplánován kolem 18. hod., přijeli jsme nakonec až po 22. hodině, docela všichni unaveni.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama