"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

A jak vypadá slovinský systém stravování v praxi 1

27. prosince 2007 v 19:17 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Poprvé, když jsme si šly s Martinou koupit bony na jídlo, jsme všechny potřebné informace, které jsem uvedla v článku z 27.11. (Slovinský systém stravování) ani náhodou nevěděly. Měly jsme při sobě jen seznam s podniky a věděly jsme jen to, že potřebujeme jíst a že v místě, kde prodávají bony je každý den celkem slušná fronta. Takže jsme to i celkem odkládaly - jenže to nešlo samozřejmě donekonečna.

Když jsme se tedy konečně odhodlaly postavit se do oné nekončící fronty a po nějaké době jsme byly konečně na řadě, paní u pultu na mě vybalila, kam že si to ty bony chci koupit. Nebyla jsem si jistá, jestli jí rozumím správně, co říkala, ale správně jsem jí rozuměla. Bohužel jsem ale nevěděla, co jí na to mám odpovědět.
V Ljubljani jsem byla tak asi nanejvýš týden a opravdu jsem netušila, kde se alespoň nějaké podniky v onom seznamu nacházejí. Vůbec mě nenapadlo, že se mě paní (či slečna) bude ptát, kam si chci bony koupit. Zpocená jsem byla až na zadku. Jak jsem přece mohla vědět, kam si je chci koupit. Nechápala jsem ani samotný systém tohoto stravování, natož ještě do toho vědět, kam je chci. Myslela jsem si dokonce, že tu cenu, která byla uvedená u konkrétního podniku budu platit až na místě a že bon je jen nějaký univerzální papírek prokazující, že jsem student, a platící do všech podniků na onom seznamu s podniky, kde platí studentská sleva na jídlo. A pak na mě vyrukovala s tímhle. Řekla jsem jí, ať nám poradí, co taky jiného, že… Byla jsem opravdu zaskočená, docela živě si to ještě pamatuju. No ve výsledku jsme si na její radu (asi po 10 minutách - lidi za námi byli už hodně nervózní) koupily 7 bonů do jídelny, která se nachází přímo pod naší fakultou. (Počet bonů, který jsme mohly upotřebit na měsíc říjen jsme také až do této doby nevěděly - naštěstí to tam měli v kanceláři napsané).
Naše první bony ale zrovna, jak už to tak bývá, když se ocitnete v situaci, že nevíte, nepatřily mezi zrovna ty nejlevnější, což jsme později zjistily. Bon sem stojí 2,63 EUR. Vaří tam dobře, to ano, hlavně je to blízko, ale opravdu se dá za menší peníze (alespoň o 1 euro) najíst úplně stejně hodnotně v jiném podniku - dokonce na nějakých místech dostanete i o jeden chod jídla navíc.
Možnost uplatnit bon na oběd či večeři máte kolem 3 měsíců.
Tak to bylo naše první kupování bonů. Ovšem nákup bonů na měsíc listopad nebyl o nic málo zajímavější… O tom ale zase někdy příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama