"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Slovinská demonstrace

21. listopadu 2007 v 19:59 | Albert |  Slovinsko - zpravodaj
Dne 17. 11. 2007 v sobotu se ve Slovinsku, v hlavním městě Ljubljana, konala demonstrace. Byť celkem společensky unavená z předchozího večera (a rána) z žurky u kluků, pelášila jsem se podívat do města, co že se to vlastně děje. Ještě než jsem odešla z Mestniho Logu, domlouvala jsem se celkem zajímavým způsobem s Martinou, která byla u sebe na koleji. Proč zajímavým? Trošku úplně se mi vybil telefon, takže jsem musela žebrat u Tomáše o kontakt s Martinou prostřednictvím jeho telefonu.

No nakonec jsme se s Martinou domluvily na 13. hod. na autobusové zastávce, která se nacházela poblíž jádra demonstrace a mylně a naivně jsme si obě myslely, že se tam opravdu sejdeme. Opak byl ovšem pravdou. Celé jádro města bylo uzavřené - právě kvůli oné demonstraci, což jsme ovšem ani náhodou až takhle nedomyslely. Docházet mi to začalo (že to asi bude opravdu velká akce) až když můj autobus zatočil jaksi úplně jinam než měl. A když mě vyklopil tak 20 minut ostřejší schůze od místa, kde jsme se měly s Martinou sejít, začala jsem se opravdu už trošku děsit. Bylo asi 13:10 a já jsem Martině ani nemohla dát vědět, co a jak se děje. Ihned jsem se samozřejmě rozhodla, že jako první dojdu na místo našeho setkání, jestli tam Martina třeba ještě nebude čekat.

Cestou jsem se musela ale někoho zeptat na cestu (no ve skutečnosti asi nemusela, přijde na to), kudy je to nejblíž na mou zastávku. Zrovna jsem čapla nějakou Malťanku, co v Ljubljani žije prý už pět let. Vytáhla mapu s autobusama a ukazovala mi, kudy tam budu moct dojít. Taky se mě ptala, jestli tu mapu náhodou taky nemám u sebe. V tu chvíli mi to došlo. Samozřejmě, že jsem ji měla u sebe. To jsem jí ale neřekla, už tak jsem se docela styděla. Počkala jsem, až jsme se rozloučily a zarohem jsem si ji vytáhla... Vidíte, takhle se to dělá :-).

Došla jsem na místo, kde jsme se měly s Martinou sejít. Jasně, už tam nebyla. Nedivím se, bylo už tak 13: 30, co jsem tam přišla. Všude kolem mě se ale nacházel hluk, který vydávala demonstrace. Co jiného mě asi tak mohlo napadnout. Pomalu, i když nejistě, jsem směřovala k jádru demonstrace. Cestou jsem si zahrála na reportéra - všechno jsem fotila. Vypadalo to, že to ani lidem nijak moc nevadí. Někdy mi i dokonce podrželi jejich ceduli, abych si ji mohla v klidu vyfotit. A vůbec. Demonstranti měli všemožné věci v ruce - hlavně, aby byl hluk... Opavdu kuriozní byla obrovská řehtačka, kterou nesl 1 pán přes rameno. Taktéž mi ochotně pózoval. Bodejť taky ne, když vlastně účelem každé demonstrace je co možná největší medializace. Co kdybych třeba byla tajný agent :-).

Demonstrace probíhala oficiálně od 8 do 14 hodin (ovšem ve 14 hod. to samozřejmě neskončilo). I když jsem tedy viděla z demonstrace "jen" kousek, stačilo mi to. Mám pocit, že jsem zrovna chytla ten největší dav, co tam mohl být. Typla bych to tak na 25 000 lidí. Celý dav měl hlavní sídlo u hlavní budovy Univerzy Ljubljana, kde měli i pódium a řečníka. Demonstrovali tam dělníci a studenti. Dělníci žádali vyšší platy a studenti demonstrovali proti privatizaci školství a ztrátě autonomie. Všichni demonstrující měli na sobě určité hábity - většinou igelitová trička (oranžová, modrá, bílá). Když byl hlavní program na pódiu ukončen, celé osazenstvo začalo mířit po silnici směrem na druhý konec města, kde bydlíme i my s Martinou. Určitou dobu jsem je následovala na opačném chodníku. V čele měli asi 3 lidi, kteří bubnovali na oranžový sud na kolečkách.

Přiznám se, že nevím, kam až došli, protože už bylo tak 14: 30, kdy jsem se tuto řadu lidí směřující kamsi, opustila. Slíbila jsem totiž ještě klukům, že se k nim na 14. hod. vrátím a půjdeme společně všichni na oběd. Doufala jsem i že se tu sejdu s Martinou, s kterou jsem také byla na tomto domluvená. Nicméně když jsem ve 3 dorazila zpátky ke klukům, byl tam akorát Tomáš s Laďkou, takže jsem šli na oběd jen ve třech. Pak jsem jela konečně k sobě na kolej, město už bylo zprůchodněné.

Celá ta demonstrace mi připadala opravdu docela organizovaná. Ono taky, aby ne, když tak 3 týdny dopředu nám 1 náš učitel o tom poprvé řekl a pak o tom mluvil následující 2 týdny. V posledním týdnu před demonstrací nám ještě na to zadal napsat práci (tedy přesněji - buď napsat práci o tomto, anebo o naší vládě; myslím, že budu psát o naší vládě :-) ). Dokonce se pár dní před samotným propukutím začaly objevovat na chodnících sprejové nápisy. Ještě bych ale chtěla vědět, jestli tímto ti lidé dosáhnou nějaké změny. To asi uvidím až v budoucnu.

Co mi připadalo v jednu chvíli opravdu jako silný zážitek bylo, když jsem šla s davem tím městem. Dopravu řídili naštvaní policajti, nad hlavami létal vrtulník, semtam projela sanitka, lidi pískali a bubnovali a ještě k tomu všemu se přidaly kolony aut, které začaly docela dost troubit. Jako, moc dobře jsem pochopila, že pro někoho to byla docela slušná atrakce (jako třeba pro mě, že :-) ), ale někdo to bral opravdu vážně. Úplně jsem cítila ve vzduchu tu onu známou lidskou agresi (davové šílenství) a touhu rabovat. Myslím, že na jednu stranu můžu být opravdu ráda, že se mi nic nestalo. Moje první, byť neúčastnická, demonstrace proběhla v pořádku.

Co mě docela mrzí je, že když jsem o tom hledala nějaké informace na internetu na českých stránkách, nemohla jsem skoro nic najít. Mám tedy pocit, že v Čechách o tom asi ani nikdo neví, že to tady proběhlo. Nevím, možná to převálcovala 5 ti denní stávka železničářů ve Francii...

Abych ale nehanila úplně tu informovanost přes internet, tak 1 slušnější odkaz jsem našla:
www.tyden.cz
Určitě Vám ale tyhle internetové noviny doporučím i pro jinou všeobecnou informovanost o tom, co se ve světě děje.

Zatím na svidenje!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Albert Albert | 7. prosince 2007 v 17:05 | Reagovat

Dodatek: Dneska na hodině New Political Character nám jeden spolužák promítl své video z této demonstrace. Měl to moc hezky udělané (i s anglickými rozhovory různých zúčastněných). Mimo jiné jsme tam také mohli zahlédnout našeho učitele tohoto předmětu, jak tam v černé čepici drží ohňovou signalizaci. Toto mi tedy připadalo hodně funny.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama