"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Jezero Bled a Bohinjské jezero

30. listopadu 2007 v 2:03 | Albert |  Slovinsko - cestování
Tak se mi konečně podařilo jet se podívat na ono prý překrásné a největší slovinské jezero - na Bohinj. Protože jsme si s Martinou už tenkrát (dobře minulý měsíc 19. - 21. 10.), co jsme byly s ostatními studenty na Kranjské goře a u jezera Bled jen asi na hodinku, řekly, že se k Bledu musíme jet určitě podívat ještě jednou a že bychom to pravděpodobně mohly spojit i s jezerem Bohinj, naplánovala jsem tuto cestu právě na neděli 25. 11. (tzv. heslo čím dřív, tím líp; protože už se celkem brzo stmívá a ještě ke všemu by se mohlo stát, že třeba někdy v takovém lednu bychom tam mohly trošku umrznout - u vody bývá strašná zima).

Cesta měla probíhat následovně. V 6: 50 se mělo vyjíždět z Ljubljany vlakem, na Bled jsme měli dorazit v 8:33; cesta nás měla stát 5,16 EUR za 74 km (se studentskou slevou by to stálo 3, 61 EUR). Z Bledu jsme měli pokračovat autobusem na Bohinjské jezero (29 km za 3, 60 EUR - tudíž vidíte, že vlaky jsou jednoznačně levnější než autobusy a to i bez studentské slevy, což jsme měli i my), následně opět autobusem z Bohinje zpět do Ljubljany (86 km za 8, 30 EUR - z toho plyne další zřejmá poučka... čím dál jedete, tím je to levnější). Proč jsme využily služeb autobusu namísto vlaků, když vlaky jsou levnější? Jednoduše protože z Bledu přímo na Bohinj žádný vlak nejede a přímo z Bohinje do Ljubljany taky vlak nejede. (Vlaky jezdí akorát do Bohinjské Bistricy či do Bohinjské Belé, což je docela slušný kousek od samotného jezera).
Nakonec ta naše cesta ale dopadla tak, že jsme na Bled vyráželi až v 9: 45, protože jsme ráno v 6: 50 zkrátka nastoupili do blbého vlaku a jeli opačným směrem. No jo, ale ono to taky bylo docela těžký, když tam měli správnou cedulku s časem, jen vlak jaksi nesouhlasil a navíc jsme byli docela rozespalí. Na jednu stranu ještě dobře, že ta Lenka nás vyverbovala takhle brzo, protože kdybychom jeli až tím druhým vlakem, druhou možnost bychom už neměli a výlet by se ten den zkrátka nemohl konat. (Vlaky tam prostě nejezdí zrovna optimálně často).

Když nám průvodčí ve vlaku z Ljubljany ... kamsi sdělil tu příjemnou novinu, že jedeme blbě, bylo to docela na pytel. Aspoň, že po nás nechtěl ještě zaplatit tuto cestu. Následně nám 1 Slovinec řekl, že až bude vystupovat, tak že máme jít s ním, že tam na té zastávce za chviličku potom přijede vlak. Vystoupili jsme v jakési vesničce Litija (dá se to říct i jinak trošku víc hanlivěji, určitě víte, jaké slovo mám na mysli :-) ) a trpělivě čekali na vlak mířící zpátky do Ljubljany. Venku mezitím slušně pršelo. Na výpravu jsem jela já, Lenka, Martina a její přítel Jakub (přijel z Čech, což pro mě bylo docela při prvním setkání s ním až skoro neuvěřitelné, že tu vůbec je. Pak jsem si ale uvědomila, že vlastně stačí jen strávit necelých 11 a půl hodiny v přímém expresu jménem Jože Plečnik a jste tu).

V Litiji jsme se šly nejprve s Lenkou podívat do takové zvláštní čekárny, kde jsme udělaly i pár foto. Pak jsme šli všichni 4 čekat ven pod střechu, kde začal na Kubu mluvit jakýsi ještě poloopilý Slovinec slovinsky. Když se dozvěděl, že musí anglicky, nijak ho to nevyvedlo z míry, začal nadávat anglicky. Dozvěděli jsme se, že se nemůže dostat domů, protože nemá dost peněz na cestu. Byl opravdu hodně naštvaný. Dozvěděli jsme se i něco o demokracii - že ve Francii je demokracie největší atd. (No, trošku tam mají teď stávky, tak nevím, nevím, jak až moc to tam bude v pohodě... :-) ).

Když jsme dorazili zpátky do Ljubljany, šly jsme si s Lenkou koupit kredit a následně do Mac Donaldu, kde jsme pokračovaly v dalších pološílených fotkách. Poté jsme nastoupili všichni již do správného vlaku a odfrčeli úspěšně na Bled...

Na Bledu jsme udělali pár snímečků, hlavní cíl byl však obranný Blejski grad, který se tyčí 140 m vysoko nad jezerem. Většinou tu bývá ještě možnost svézt se po jezeře loďkou (veprostřed je totiž ostrůvek s kostelíkem... jak romantické), ale jaksi jsme už propásli sezónu, takže bohužel... žádné svezení lodičkou nebylo.

Poté jsme se nějak rozpojili. My s Lenkou jsme ve 13: 20 vyrazily autobusem na jezero Bohinj. Dorazily jsme tam na 14. hod. A samozřejmě mě nenapadlo nic chytřejšího, než zkusit si to jezero kolem dokola projít celé. Četla jsem totiž, že Bohinjské jezero má délku 4, 5 km. No jo, jenže autoři tohoto výroku měli možná na mysli ne po obvodu 4, 5 km, ale na úhlopříčku. To by totiž taky tak nějak mohlo odpovídat. Došly jsme s Lenkou alespoň po 2 hodinách chůze do necelé půlky (jen tipuju, že to byla necelá polovina) a pak jsme to obrátily... začalo se už mírně stmívat, navíc jsme celkem chtěly stihnout autobus, který jel z Bohinje v 16: 48 - co taky tam, když už byla tma a být kdesi u jezera v lese potmě, se nám fakt nechtělo. (Měla jsem ale celou dobu za to, že nám to jede v 16: 20, takže ke konci jsme to už vzdaly s tím, že pojedeme holt až v 18:48). Ještě, že jsem se mýlila a ještě, že já jsem se chtěla jít nutně podívat, kde přesně ta ona autobusová zatávka je. (Uvažovaly jsme totiž s Lenkou, že si tedy prostě někde sedneme na kafe a počkáme tam, než pojede další autobus).

Na zastávce jsme ale potkaly Kubu s Martinou, kteří nám řekli, že autobus jede "až" v 16: 48. (Martina s Kubou si zas mysleli, že z Bledu na Bohinj jsme všichni měli jet až ve 14: 20). Docela slušně jsme zajásaly, protože jsme věděly, že to stihneme. Byly jsme celkem slušně promočené a mně osobně to už stačilo, už se mi chtělo jet zpátky do Ljubljany, těšila jsem se velmi na horkou sprchu.

Celý výlet nám místy i slušně lilo, ale nás to vyvést z míry nenechalo. Z celého výletu, řekla bych, mám celkem podařené fotky, i když bylo zataženo nebo byla mlha.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama