"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Jedno krásné sobotní odpoledne

27. listopadu 2007 v 21:27 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Zdravo!
V sobotu 24. 11. jsme si s Lenkou udělaly příjemné odpoledne. Měly jsme sraz u ní na koleji kolem 12. hodiny. V plánu byl nejprve oběd v jídelně Študentski domovi (to je pro mě tady jeden z nejoblíbenějších podniků na jídlo) a následně procházka na kopec u centra Ljubljany - Rožnik. Celou dobu jsem všechno pěčlivě zdokumentovávala, fotily jsme s Lenkou vše, co se nám zdálo být zajímavé. Vytvářely jsme dokonce i tzv. "umělecká" foto. Já myslím, že názor, jaké to jsou fotky, si po shlédnutí oněch snímků uděláte sami, byť jich je jen poskromnu. :-)

První fotky jsme vytvářely v jídelně a v kapucích (obě dvě jsme se ten den shodly v obleční; modré kalhoty a černý kabát). Docela na nás lidi kolem v jídelně koukali. To už ta situace musela vypadat opravdu zvláštně, když pokukovali i v těchto věcech pohodářoví Slovinci. U nás ale s Lenkou panovala dobrá nálada, takže jsme se z míry vyvést nenechaly.
Po obědě jsme vyrazily na Rožnik. Jenže... Už jsme byly pod kopcem a vybily se mi baterky u foťáku, tak jsme se rozhodly, že se vrátíme a následně půjdeme do města nějaké koupit. Koupila jsem si 8 Duracell mikrotužek za 7, 38 euro (můj starý omšelý foťáček totiž papá 4, tak jsem si koupila jedny do zásoby; ale zase jeho fotky jsou pěkně barevné, i když jsou často rozmazané :-) ). Cestou jsme potkaly takový zajímavý dřevěný památník do tvaru krychle (stál před Cankarjev domem, v kterém jsem i následně kupovala ty baterie), na kterém je zajímavým způsobem vytvořen obličej Ivana Cankarjeva (jednoho z nejslavnějších slovinských spisovatelů).

Pak jsme jsme se stavovaly ještě jednou u Lenky na koleji a násleně jsme vyrazily podruhé na Rožnik - už bylo krátce před třetí hodinou, tak jsem měla strach, abychom tam vůbec stihly dojít a něco vidět, než bude tma, když se teď tak brzo stmívá. Ale stihly jsme vyfotit vše, co bylo v plánu (už toho teda moc v plánu popravdě nebylo). Na fotkách tedy uvidíte ještě kostelík sídlící na vrcholu Rožniku.

Když jsme se pak konečně vymotaly z Rožnikovského lesíka, sedly jsme na bus a odfrčely směrem k nám na kolej. Lenka šla navštívit Laďku (bydlí naproti mně v domu A), já jsem šla na pokoj...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama