"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Dodělávkový výlet na Kamnik

12. listopadu 2007 v 11:45 | Albert |  Slovinsko - cestování
Živjo!
V sobotu 10. listopadu jsme se vydali na Kamnik. Měli jsme štěstí - neštěstí. Ten den bylo až mrazivě krásné počasí a to doslova. Z Ljubljany jsme vyjížděly s Martinou v čepici a rukavicích, protože stupňů bylo přesně nula a na zemi byla ještě jinovatka. Celá naše výprava se sešla na Ljubljanském autobusovém nádraží v 8:15, bus jel v 8:30.
A kdo vlastně my a co to je Kamnik? Kamnik je starobylé městečko v podhůří Kamnicko-Savinjských Alp, má asi 10 000 obyvatel a je vzdálené asi 25 km od Ljubljany (zajímavé, že jsme tam busem jeli 50 minut). A kdo my? Já, Martina, Lenka, Tomáš (Slovák z Brna studující doktorské studium velmi zajímavého oboru - umělé inteligence), Laďka a Ondřej.


Přijeli jsme do Kamniku. Došli jsme se podívat na 2 místní vyhlídky (první se konala na Malem Gradu, který je starý aspoň 900 let, a druhá na místním hřbitově - pro mě velmi zajímavé místečko :-) ), odkud byly krásné výhledy a odkud máme také krásné fotky. No jo, jenže co pak? Ještě jsme se chtěli jít někam podívat, protože bylo stále "jen" dopoledne. A tak jsme si došli do místního infocenta pro mapu a pro informace. Přemýšleli jsme totiž už od začátku nad tím, že bychom se chtěli jít podívat na starobylé salaše na náhorní rovině Velika planina, jenže popravdě...tento nápad byl fakt výzvou, protože k tomu, abychom se dostali až k našemu vysněnému cíli, jsme museli nejprve ujít 5 km z Kamniku do vesničky Kamniška Bistrica (má název podle protékající říčky) a pak se pokusit jít pěšky ažaž nahoru (stoupání v průměru minimálně 12% po hrůzostrašném terénu - kameny, stromy, listí...).

Z Kamnišské Bistricy normálně každý víkend jezdí lanovka, jenže když jsme byli v Infocentru v Kamniku, tak nám tam paní řekla, že bohužel tento víkend lanovka nejezdí, jinak že každý víkend ano. Už taktak se divila, že do Bistricy chceme jít těch 5 km pěšky.

No co Vám budu povídat... Samozřejmě, že jsme výzvu vzali za vlastní. Ještě v Kamniku jsme si došli nakoupit zásoby pro případ nouze do potravinového řetězce Tuš, došli jsme do Bistrice pěkně po krásné rovné silniční cestě, cestou jsme fotili. Následně jsme žačali doslova šplhat po terénu nahoru. Ondřej, byť společensky unaven z předešlého večera, chopil se vedení naší výpravy chtě nechtě. V podstatě celou cestu se držel ve předu a ostatní jsme se za ním sotva táhli. Samozřejmě ale s ním čas od času někdo držel krok. Dostal od nás i přezdívku, ale tu tu radši nebudu zveřejňovat, abych ho nějak třeba neurazila ;-). Nejprve jsme došplhali ke kostelu svatého Primože (jak vtipný název), kde jsme si koupili všichni bílého svařáka (byl opravdu výborný - trošku jak limonádka) a k tomu jsme dostali každý 1 malou čokládku. No jo no, znáte mě. Nakonec jsem ty čokoládky sežrala 3, protože ostatní nechtěli.

Následný plán zněl: "pokusíme se jít dál a uvidíme, kam dojdeme." Tak jsme vyrazili dál s úmyslem alespoň "načnout" Velikou planinu. Jenže... už k samotnému kostelu to bylo maso stoupání (aspoň 1 km), takže na další cestě jsme začali pomalu skomírat (hlavně my holky). Tak jsme všichni společně dolezli na vrchol kopce, kde jsme si sedli (už bylo jedno, že budeme mít mokré a špinavé zadky) a dělali jedny z posledních fotek. No řeknu Vám, takový krásný a vysoký pohled do údolí jsem snad v životě ještě nezažila. Byl to opravdu zážitek. Následně, protože bylo už celkem pozdě (i proto, že jsme byli všichni zničení - jen Ondra mi furt připadal, že je v pohodě a že by toho zvládl nejmíň ještě jednou tolik - podle mě je to jeden z těch tzv. nezničitelných lidí) jsme se rozhodli, že to obrátíme. K salaším na planině jsme teda nedošli, ale i tak to bylo nádherně zničující a dostačující. Na cestě nás 5 (kromě Ondřeje samozřejmě) zabloudilo, aniž bychom si toho všimli. Následně nám Ondřej volá, kde jsme a že už je na zastávce v Bistrici, ať přijdem. No nakonec jsme nějak došli, ale moc se nám už chodit popravdě teda nechtělo (byla už i tma). V Bistrici přijel autobus (v tu chvíli jsme ale nevěděli, zda vůbec přijede - mohli jsme jen důvěřovat Ondřejovi, který na zastávce už nějakou chvilku před námi stál a který tvrdil, že to určitě pojede), který nás následně odvezl zpět do Kamniku. Z Kamniku jsme pak hned nastoupili na bus do Ljubljany a mrtví jsme pomalu začali docházet už v autobuse.

Večer jsme ještě chtěli jít na slavnosti vína, které se konaly v Ljubljani, ale nějak jsme už na to nikdo z nás neměli. Já osobně jsem šla spát před 10. a vstávala jsem skoro o 12 hodin později se strašnýma bolestma v kolenou a celkově totálně rozlámaná.

Jen na doplnění info: všude tam kolem nás chodili i jiní vysokohorští turisté, akorát že na to měli trošku lepší vybavení - koukala jsem, že asi začíná hodně frčet Nordic walking (chození s hůlkama) a všichni jsme se navzájem zdravili (Živjo, Zdravo atd.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama