"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Autorské čtení Jáchyma Topola z knihy Sestra

17. listopadu 2007 v 19:36 |  Slovinsko - zpravodaj
15. 11. ve čtvrtek jsem byla se svými kamarádkami literátkami - Lenkou a Laďkou snad porvé v životě na autorském čtení dílka Sestra od Jáchyma Topola. Ano, tušíte asi správně (kdo ho tedy přímo nečte a nezná), tento autor pochází z Čech. Holky tu mají nějaké předměty, které učí češští učitelé, takže asi tak se o tom dozvěděly a mně potom navrhly, abych šla s nimi.

Jáchym Topol se mi při jeho projevech jevil docela sympaticky, ale tak trochu i ujetě, mám - li být upřímná. Jenže tady vyvstává polemika nad tím, že vlastně každý, kdo je výborný v něčem, musí být asi tak trošku ujetý v jiném...? Čemu jsme se hodně divily, bylo, že stejně jako my studentíci jel tím úžasně vyhlídkovým přímým vlakem z Prahy do Ljublany jménem Jože Plečnik, že třeba neletěl. Naznačil, že byl docela zničený, i když to neřekl přímo. (V tu chvíli jsme se my tři docela s porozuměním pousmívaly). Ale prý když vystoupil na nádraží v Ljubljani, cítil se jako doma - prý hrozně spokojeně. Říkal, že mu dělalo strašně dobře, když znovu slyšel všude kolem to slovanské špitání. Pro něj, je kniha hrozně klidná a tichá. Je lepší, než film, protože si člověk ten děj může celý představit. Byl zklamán, když jako dítě četl o Vinetuovi a oni ho potom následně zfilmovali... nelíbil se mu ten, kdo hrál hlavního hrdinu, protože si hlavního hrdinu představoval jinak. Pro něj je kniha jeden z nejdokonalejších vynálezů... všude ji strčíte a schováte, můžete si ji vzít s sebou.

I když já jsem o něm do té doby nic nevěděla (pro literáty asi naprostá nemožnost, takže jsem byla tak trošku autig), pochopila jsem, že to bude současný český spisovatel (je mu 45 let), který bude asi tak stejně významný jako Michal Viewegh, akorát ještě není tak profláknutý jako on. Jeho dílo Sestra má být také brzy zfilmované. Od tohoto pokusu o film ale tak trochu naznačil, že se distancuje, tak uvidíme.

Krátce k Sestře. Je to celkem tlustá kniha (nebo aspoň v překladu ve Slovinštině tomu tak bylo). Odrazuje dobu před sametovkou a po ní, řadí se k undergroundové literatuře. Hlavní hrdinové jsou Potok a Malá Bílá Psice.
Krátce k Topolovi. Topol prý tuhle knihu podle jeho slov napsal v době, kdy byl v zemi, kde nerozuměl ani slovo - v Německu. Byl tam snad na 3 měsíce. A tak, zdá se, že z tohoto popudu napsal tuto knihu, byť nad tím seděl každý den v průměru prý 10 hodin. (Stejně mi to přijde nemožné, když jsem viděla tu bichli po skončení čtení, i když ta kniha byla ve slovinštině.) Podle jeho slov pracoval v životě ještě jako reportér a novinář. (U nás má prý tradici, že spisovatelé pracují mimo jiné i tímto způsobem.) Ale chtěl by být prý taxikářem, jako je to prý v Americe... Říkal, že si i tím, že má víc zaměstnání, připadá jako svobodný člověk, protože není závislým jen na tom psaní knížek... Zabýval se snad i tzv. primitivními národy a jejich způsobem života.

Celé toto čtení bylo překládáno do slovinštiny (tedy bylo opatřeno překladatelkou). Popravdě ale překladatelka/ky (byly na to 3) moc nezvládaly překládat rozhovor s Topolem (on teda Topol nedělal ani pauzy, takže chudák holky - vůbec jsem jim to nezáviděla... ale snažily se). Ovšem následné samotné předčítání ze Sestry už bylo předem přiravené, takže to bylo naprosto all right. :-)

Také mi zde potvrdilo to, o čem jsem psala v článku O lidech ve Slovinsku - jak vypadají. A to totiž to, že tady ve Slovinsku opravdu ten komunismus nebyl tak krutý jako u nás. Viděla jsem to následně i na reakcích překladatelek... Prostě mi přišlo, že zrovna moc nechápaly to, co říkal.

Ještě jedna poznámka, kterou přiložím téměř k závěru tohoto článku. Topol říkal, že byl už jednou ve Slovinsku a to udělat reportáž o padlých českých vojínech za 1. světové války. Říkal, že to pro nás byla nejvíce ztrátová bitva v dějinách lidstva na jednom místě - zemřelo tam tehdy kolem 20 000 mužů.

Tento večer se mi jevil velmi zajímavě, zaujal mě jeho pohled na svět i na knížky i jeho básně a knížky, které, jak přiznává sám, jsou pro překladatele docela oříškem, protože jsou mimo jiné napsány hovorovým jazykem. No, uvidíme... Doufám, že se také někdy dostanu třeba k takové odpočinkovější literatuře jako je například tato.

Na úplný závěr přiložím pár odkazů, související s tímto článkem:
Spisovatelé - rozhovory
Sestra
Děj sestry

Zdraví Vás Váš Albert
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama