"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Výlet na Predjamski grad a do Postojnske jamy

29. října 2007 v 23:22 |  Slovinsko - cestování
Zdravím Vás!
27. října jsme poprvé s Martinou flákly školu - nešly jsme na 4 hodinovou přednášku. Místo toho jsme ale jeli s Erasmus studenty na výlet. Sraz byl v 11 hod. v místním Tivoli parku. Tentoráte nás jelo na 50 studentů, takže jsme zaplnili "jen" jeden autobus (tedy ne jako když jsme jely s Martinou na víkend na Kranjskou goru, kde jely autobusy 3...). Stálo nás to celé 15 euro i s dopravou, což je úplně super cena. (Normálně by nás studenty jen samotná Postojnska jama stála 14,40 euro a Predjamski grad 5,60 euro, kdybysme si koupili dohromady tyto 2 prohlídky, tak by to vyšlo na 18,40 euro (samozřejmě všechno bez dopravy), ale protože jsme byli organizovaná skupina studentů (teda nevím, jestli doslova :-) ), tak nás oboje prohlídky stály 11,40 euro.) Celý výlet ale stál opravdu za to, i když celý den v podstatě bez přestání lilo jako z konve, i když jsem tam ztratila svůj odznáček, který jsem nosila na baťohu a i když jsem si v jednu chvíli myslela, že jsem ztratila i deštník. Prostě jsem měla takový ztrácecí den, což mě docela točilo, ale samotný výlet byl fakt super.

Nejdříve jsme se byli podívat na hradě. Je postaven opravdu v krásném údolí. Pro toho, kdo by náhodou hned nevěděl (stejně jako já jsem předtím hned nevěděla), tak predjamski znamená něco jako před jámou; hrad má totiž 2 části - před jámou a v jámě :-). Prohlídku jsme měli v angličtině. S hradem je spojena jakási postava Erasema Leugera (ze začátku, než jsem všechno pochopila jsem si říkala, co furt má s tím slovem [erasm], když erasmáci jsme přece jen my... no nic no - stane se :-) ), který dokázal dlouhou dobu přežít obléhání hradu cizími vojsky a to díky chodbě v jeskyni, kde měl koně a kudy se taky dopravovalo jídlo. Nakonec byl ale zabit na základě zrady velmi zajímavým zpsobem. Byl setřelen koulí z katapultu zrovna když vykonával potřebu v té oné místnosti, které se dnes říká WC. WC bylo totiž na hradě vybudované mimo obytné prostory - venku, kde byla zřízená speciální komůrka.

Po prohlídce hradu jsme byli autobusem doveženi k Postojné jamě, po česku jeskyni. Již v autobuse nám bylo sděleno, že budeme muset makat, aby nám neujel vláček, který nás měl následně dovézt do ohromného krápníkového sálu. Takže všech padesát erasmáků běželo hlava nehlava, dokonce jsme si tam na jednom místě krátili cestu přes plot. To jsem chtěla vyfotit, ale na to fakt nebyl čas. Říkala jsem si, že by to bylo fakt funny sledovat takovéto snímky. Nakonec jsem já osobně teda fakt byla ráda, že jsem vůbec doběhla - přetrvávalo totiž moje nachlazení. Ještě se vrátím k vláčku. Když se vláček rozjel, jel rychlostí tak 20 km/hod., ale protože jsme nikdo nevěděl, že nás potom vyklopí v již zmiňované síni, fotili jsme většina z nás hlava nehlava - spíš jak to foťák pobíral. Jenže foťák to samozřejmě nepobíral, výsledné snímky byly pěkně rozmázlé v lepším případě, já konkrétně měla vyfocenou jen černou tmu.

Když jsme byli všichni konečně v oné překrásné krápníkové síni, nejprve jsme byli rozděleni do skupiny podle toho, v jakém jazyce budeme mít popisovanou naší další část prohlídky, která byla tentokráte pěší. Samozřejmě jsme ji měli v anglickém jazyce. Hned vzápětí nám bylo zakázáno fotit... Teda to jsme si (asi všichni) mysleli, ale ve skutečnosti nám bylo zakázáno fotit pouze s bleskem. Světlo prý krápníkům škodí (podle mě na něm asi oxidují či co). Tak jsme začali fotit bez blesku a myslím, že to bylo lepší. Jednak podle mě ty fotky vypadají přirozeněji - ostatně uvidíte sami, a jednak jsme se všichni u tohoto focení i trošku víc uklidnili.
Celá jeskyně má asi 21 km, tedy kde se hrabe naše Macocha, že :-). Objevil ji v roce 1818 jistý Luka Čeč. Najdete zde opravdu krápníkové útvary všeho druhu - všechny 3 druhy stala..., záclonky, sloní uši atd. Tato jeskyně je největší jeskyní ve Slovinsku, 2. největší v Evropě. Je to jediné místo v Evropě, kde žije Macarát jeskynní (Human Fish - prý má barvu podobnou lidské kůži... No nevím, možná té mé ano, ale o jiných barvách kůže bych celkem pochybovala :-) ). Je to jediná zpřístupněná jeskyně na světě, která má vlastní železnici. V okolí jeskyně jsou další a další jeskyně, takže kraj je to opravdu nádherný.
Když jsme si prošli a prohlédli celý sál, který měl asi 1 km, nastoupili jsme znovu do vláčku, který nás vyvezl ven. Pak jsme měli všichni půl hodiny (tzv. termín ze školních výletů) rozchod, poté jsme nastoupili do autobusu a šup zpátky do Ljubljany.
Pro toho, koho by Postojnska jama zaujala trošku více, přidávám následující odkazy:
http://www.cestovatel.cz/clanky/postojnska-jama-slovinsko/
http://www.kalimera.cz/slovinske_jeskyne.html
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama