"Nelamte si hlavu maličkostmi a nezapomeňte, že všechno je maličkost." Jonathan Eleazar

Palačinky po kanadsku a noční výletování

24. října 2007 v 16:34 | Albert |  Můj život v Ljubljani
Včera jsme byly s Martinou a Lenkou pozvány k Tonymu (původem Kanaďan a mimo jíné Lenky buddy, který jí byl přidělen) na pravé kanadské palačinky. Se zvědavostí v očích jsme netrpělivě očekávaly, co že se z toho vyklube.

Kolem 14. hodiny jsme dorazily (já vybavená pánví a olejem) k Anthonymu na pokoj. Poté jsme šli všichni 3 na pizzu do místní menzy, protože jsem samozřejmě jako vždy měla hlad a při představě, že si nacpu žaludek jen sladkými palačinkami, se mi dělalo poněkud nevolno. Po obědě jsme v pokoji u Tonyho chvíli poseděli (já, Martina a Tony; Lenka dorazila později) a popíjeli jsme slivovici, kterou nám Tony musel předvést. No, byla dobrá, ale nebyla tak jemná, jako jsem rozmazleně zvyklá z domova. Hned jsem mu přislíbila, že mu přivezu na ochutnání kousek té naší tzv. po slovinsku "domače".

Posilněni všichni silnější pálenkou, začali jsme vytvářet palačinky. Šli jsme do kuchyně, kde začala samotná akce. Nejprve jsme rozšlehali 3 vejce, do nich jsme nalili mléko s polovinou vymačkaného citronu. Do této vzniklé směsky jsme následně dali rozehřáté máslo, mouku, kypřící prášek, najemno nakrájená jablka bez šlupky (prý může být i jiné ovoce - třeba borůvky, jahůdky atd.), špetku soli a samozřejmě cukr. Po důkladném smísení všech ingrediencí, jsme vznilé (poměrně husté) těsto nechali chvíli odstát a uležet. Následně Tony začal těsto, z kterého se měly stát palačinky, pomalu sázet na pánev. Výsledné palačinky vypadaly (shodly jsme se s Martinou) jako jakýsi koláč. Hotové palačinky jsme si polili javorovým strašně sladkým sirupem přímo z Kanady a po 2 palačinkách jsem byla naprosto přeplněná a nafouklá. Ovšem byly opravdu výborné. To už ale přišla Lenka, která zbylou palačinku dojedla a následně dojedla i zbytky po mě a Martině.

Toto jídlo se prý v Kanadě dělá k snídani a jedí ho tam prý poměrně často. To si teda zrovna neumím moc představit, protože bych tímhle stylem za chvíli musela vypadat jak kulička.

Po palačinkovém přejedení jsme se přesunuli všichni k Tonymu na pokoj, kde jsme si pustili pohádku. Pohádka byla fakt hezká, ale měla jsem co dělat, abych neusnula a to právě z toho, jak jsem se dobře napapala.

Když jsme už s Martinou byly na cestě na autobus, slyšely jsme jakýsi rockový slovinský koncert na místním hřišti. Lenka nám vysvětlila, že se slaví výročí 55 let založení místní menzy (ve Slovinsku se taky slaví kde co, co?). Chvilku jsme tam pobyly, ale potom začalo pršet, tak pod podmínkou, že si dojdeme u Lenky jen na WC a hned zase půjdeme, jsme u Lenky strávily minimálně 2 hodiny popíjejíc vínko a vodku z džusem. Pak jsme se přesunuly ještě s Lenčinýma spolubydlícíma na jinou kolej, kde jsme opět dál popíjely. Jenže pak už se blížila doba, kdy nám jel poslední bus (12. hodina!) a tak jsme se s Martinou musely rozloučit a běžet na bus. Jenže ve Slovinsku nejsou jízdní řády jako u nás, jsou tam jen tzv. intervaly, kdy který bus pojede - za kolik minut a tak. Takže jsme na zastávce čekaly poměrně dlouho, aniž bychom věděly, jestli opravdu ještě něco pojede. No nakonec jsme to zabalily a šly jsme směrem domů (pozor - celou dobu lilo jako z konve a Lenka bydlí asi tři čtvrtě hodiny od nás - takže vyhlídka opravdu příjemná).

Nicméně, když jsme přišly na následující zastávku, jel nám bus. S vděkem jsme nastoupily, ovšem bus měl na sobě napsáno něco jako garáž... Ve výsledku jsme teda vůbec nedojely tam, kam jsme původně myslely, ale vystoupily jsme kdesi v průmyslové oblasti Ljubljany (jakýsi Litostroj) a bloudily jsme místama, kde nebylo ani živáčka a podle Martiny ani umrlce. Narazily jsme cestou na jakéhosi nočního vrátného. Tak já, že se ho půjdu zeptat. Anglicky moc neuměl, o to by ani tak nešlo, ale chvíli jsem měla pocit, že můžu být vůbec ráda, že jsem vyvázla v pořádku. Pán mi totiž připadal jaksi úchylnější nátury.

Nakonec jsme k nám na kolej dorazily něco kolem 1:30 ráno zmoklé jak pes. Ovšem hlavně, že jsme vůbec dorazily, i když mě dneska z toho nočního výletování v dešti bolí v krku. A pak že Ljubljana je malé město.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama